nejeden den...

nejeden den...

zamrzlý
v ledových dunách
sním
o zemi plné strdí
kde chór něhy
v dudách zní

nevím z čeho se dostat
a vlastně ani nevím
jestli jsem tam neměl radši zůstat

ale pak mě napadlo
proč bych měl mít strach
když se těším

že na té cestě nebudu sám
hýčkán touhou
až tě políbím

láska je šumění
ledových krystalků
hlazených větrem po pláních
Autor enigman, 18.01.2020
Přečteno 326x
Tipy 23
Poslední tipující: Iva Husárková, Donne, Marten, Malá mořská víla, Helen Zaurak, Amonasr, Frr, šerý, Neegoista88, R.K., ...
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

A hladítko prý máš :)ST

26.01.2020 21:30:27 | Malá mořská víla

Super.

20.01.2020 14:44:39 | Donne

Navzdory třeskuté zimě, hebká a krásná báseň, Enigmane...

19.01.2020 16:50:07 | Helen Zaurak

Stále bez čepice
ona po svých lesních stezkách
chodí a neopírá se o nic jiného než o čest svou. ;-)

18.01.2020 22:20:09 | Haviko

...v kruhu "rozmrzlých"tužeb......a ona roztaje......Ji./úsměv/

18.01.2020 19:41:08 | jitoush

Snad máš ušanku...:-)

18.01.2020 19:24:11 | Dreamy

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí