onironautici...

Anotace: ...

položila se na záda
vedle mě
do chladné trávy
prostě jen tak
přirozeně
aniž by se ostýchala
a hebce zapěla

co si myslíte o snech příteli

milá Senuit
kdysi existoval jistý kmen lidí
co měli život uspořádaný podle snění
každé ráno sedávali u ohně
a vyprávěli si co se jim zdálo
například křestem pro děti bylo vzlétnutí
když někdo někomu uškodil
musel se omluvit a obdarovat jej
aby dosáhl odpuštění
zrovna tak když se někdo zamiloval
potom se mohl s vytouženou bytostí oddat
proudu radosti a rozkoší
jejich svět byl mnohem bohatší na ponaučení
neznali násilí ani duševní nemoci
žili bez stresu i bez dobyvačných ambicí

stačí se prostě jen rozhodnout
a čem se vám bude zdát
necháte třeba vyrůst hory
nebo změníte barvu nebe
navštívíte jiné světy
stejně jako ve skutečnosti
podle svého přání
a to vše přináší sebedůvěru
i schopnost vyjadřování
ve své podstatě
je snění i skutečnost totéž
vše totiž obsahuje vědomí

tak proto jste rád že jsem tady
šeptla s půvabem něhy
přitiskla se
s hlavou na mém rameni
a já poznal její snivou vůni

a tak jsme tam leželi
dva exempláře
jedné nepopsané stránky
v nekonečné knize
obklopeni
dalšími stránkami
které se nacházely
na zemi a ve vzduchu
a vypadalo to
že skály naproti nám
se potutelně usmívají

leželi jsme tam
a slunce putovalo
po nebeské klenbě
až zmizelo za horizont
aby si dál hrálo s nocí
stejně jako my
jeden pro druhého stvoření

nepotřebovali jsme
vlastně nic říkat
věděli jsme
tak jako stěhovaví ptáci
že se nám nové obzory právě teď otvírají