Ono místo

Svými konečky se v obrysech

laskavě namalovali na pozadí modrého nekonečna.

V zeleném meziprostoru

/v proluce opředené nezištností/

orámovaném bílou lehkostí a kamennou srázností

s všudypřítomným štěbetáním Malých i Velkých

se rozdmýchávalo na dotek.

Vánek se sluneční parukou hopsal jen tak lehkověrně

po žlutých terčovitých dvorečcích

aby dal průchod zahřívajícím něžnostem

mezi svěžími stébly.

Chvění světa prodchnutého jemnou dokonalostí

se projevovalo ve všech těch tvarech,barvách,

zvucích a souladných proměnách.

Na malém pahorku stála němá Přítelkyně ptačích dětí

a z jejího pokojného povlávání se linula vůně

sotva otevřených bělostných plátků.

A koruna její vlnila se blahem

opojena včelím životně důležitým dotýkáním

a prosycena melodií nerozlučného společenství.

Země si zdánlivě potají brala ze středu

a ta tepla shůry a zevnitř se někde na povrchu

střetávala a rozpohybovala skryté sálání sil,

které neumožňovaly strnulost v bázni.

Čilost byla hmatatelná a probouzela k životu

skrze celistvost.

Něco se pohnulo a všechny zvuky ustoupily do pozadí.

Bylo to tak blízko,že vše bylo jedním.

Pohyb okolního světa vzcházející a rostoucí

prodchl vše zbystřené

tak jak Země nabízela své dary skrze ranné květy

tak jak zelené šumění vcházelo do jejich zákoutí

pro zakoušení sounáležitosti.

Jak se mezi pažemi rozehřívali,tak vnímali

onu průzračnost okamžiku,která v blízkosti

působí blahodárně.

Země je houpala a konejšila

spojovala s bezbřehou fantazií

cele uvnitř odhodlaně napájela svou podstatou.

V bezprostřednosti se zpomalilo.

Vdechovali a vydechovali vyzařování opylujících i opylených .

Obklopeni přítomností a posilněni darovaným časem

stali se jinými.

                               Poděkovali.

             Ono místo se posvětilo.