Zní z jesenických hor

Zaplaším ve lbi výjevy úlisných tváří
a charých scenérii
historizujících filmů Vláčila
někdejší nové vlny ze šedesátek
černobílé

prý na svět
nemožno hledět pouze černobíle
i když někomu by to snad
mohlo být i milé


Zapudím přeludy ženštin z Jesenicka
kde ze stovek hranic
druhdy pro nic za nic
sípaly stařeny přidušené kouřem

vědmy
upadající do bezvědomí

věř mi

Strhující pochodně stovek dřevěných milířů
mnohametrové plameny
a zápach lidského svalstva
snesly na zem
kus nočního nebe s hvězdami

Druhotné zrcadlení

Země planoucí
ne nepodobná temnému nebi
s kometami

Ornáty

Kříže

s vrávorajícími kobietami

klesajícími v kolenou

Snad jen zprostředkovaně
prý hlavním motivem
byl strach
některých zástupců církve z neznáma

Podivných dovedností žen
bloudících nočním lesním porostem
kejkle

A snad stárnoucí nedostudovaný právník
na sklonku života zatoužil po moci
po jmění vlivných
po tělech mladých dívek

i žen skrytě vilných

Vítr z Jesenických hrbolků
mi ještě dnes dává znát
dochuť doutnajících živých milířů

Nechám představy iluzím
a vzpomínky ostatním vzpomínkám

tomu co bylo načteno

zaslechnuto

spatřeno při pokusech o rekonstrukce na slídě s obrázky


Vykonám vlevo v bok
a laskám koženými podrážkami
rozvlněný horizont chodníku
sestaveného z obstarožních betonových čtverců

Některé

při chůzi varovně drkotají
prazvláštně duní

po vzoru bříšek prstů na kastanětách

jiné zas

po sešlápnutí při jejich hraně
se poměrně snadno vymykají z pískového podloží

dávají najevo zdviženým prstem
že jsou připraveny se vzpříčit

revolta neživých věcí