V půlkruhu obrazotvornosti

Dívám se do míst
kde jsem včera stál
prakticky ve stejnou dobu jako nyní

Rozdíl je v tom
že zatímco nyní po druhé odpolední
mohu nerušeně psát
uveleben na lavičce
včera
ach včera - byl ode mě očekáván
fyzický pracovní výkon

Tak či onak
co bylo to zmizelo v propadle minulosti

Mému usednutí předcházel krátký špacír
v jehož průběhu na mě zapůsobily dva momenty

První obsáhl mé mhouření do dáli
do shluku přestárlých kaštanů
co byly v postavení kamenů bájného Stonehenge

Kruhový půdorys
nyní však vzešlý z kmenů živých stromů

Je kámen ale neživý?

Pod těmi monumentálními kaštany
které poskytovaly tolik tmy
až člověka jímá hrůza
stála drobná žena v krátké sukni do půle stehen

Vlasy měla obarvené černou tuší
a střih neměl daleko k mikádu střední délky

Zaujalo mě
jak se pod markýzami z černých větví
téměř ztrácí její vlasy

Nebýt bílého obličeje
a chvilkového přísvitu slunce jinak chmurného dne
jen obtížně by si má představivost dotvořila úpravu jejich vlasů
jejich tvar
objem

Pak si pamatuji
že měla dvě tašky
jednu na pravém předloktí
nejspíš kabelku

V levé tiskla pletenou nebo textilní tašku
která svými rozměry mohla připomínat tu nákupní

Jen tam tak
na samé hranici kam bylo možno ještě dohlédnout

Stála

přičemž tu a tam uvedla do pohybu dlaň s nákupní taškou

Neumím si vysvětlit
proč jsem tak dlouho soustředil svůj pohled
právě k oáze ze stromů zasazených našimi předky

tehdy ještě
v klidné čtvrti činžovních domů...