Pozpátku do dlaně

V nestřeženém okamžiku

ohlédla se v myšlenkách     srdcem

bezděčně vnořila se do té chvíle

aby se zahřála v přicházející sychravosti dnů.

Tenkrát v předlétí

přelétavý stín uklidnil

polední naléhavost žáru

zastavilo se zadýchané tetelení obzoru

když schovala se  obnaženost

mezi kmínky srdcové dámy

obletované sladkým opojením.

Neviděna neslyšena

snad jen v náznacích

plachá ne ta samá

přijetím otevřená

z chladu Země a žáru shůry

ztlumená horní bolestí i roztančená

pozvolně patřící

tou chvílí slíbe/a/ná

ochutnávala co na srdci to na jazyku.

Brumendo hojivosti

obemklo a otisklo se v ní

vůně šeptaly si v náručí

vepsaly se do paměti

mísily se v živém proudění

rozvibrovalo se nevyslovené

zevnitř vnímané

do pokorného ticha

kde skřivan umí zpívat

radostně nabírat výšky.

Krajina se rozezněla

v tom místě poddala se

přijala a odevzdala

naladila se a pohnula

uvolněné plálo splynulo v horkosti

paměť místa ukotvila

tu prchavou chvíli

vše se propojilo a

Země vstřebávala

nasycena bezprostředností.

Zavlnilo se do listů

koruna zněla sbíráním v květech

tóny léčivého chorálu

pod korou míza nesla k životu  a

ke kořenům snesl se

poslední dotek.

Jakoby nic.