ladění miskovitých prohlubní...

byla to jedna z těch chvil
naprosto bezvětrných
kdy se celý svět uvelebí
v teplé tmě
jako by zadržoval dech
a čeká na chladný větřík
co nepřichází

jen mezi stromy
se zavlnil vzduch pohybem
jako když uslyšíte vzdálený hlas
a kolem ševelí energie
příjemná a vzrušující

najednou stál před ní
usmál se
a ten zvuk se přes ni přelil
jako záplava kožešiny
měkké hladké šimrající
a živé

nenechala na sobě nic znát
povězte mi příteli
co si myslíte o myšlence?

milá Moonpetit
mnoho lidí se domnívá
že je to jen abstraktní pojem
jak je tedy možné
když je slunce také nehmatatelné
přesto jeho paprsky
proniknou temným vesmírem
a mohou rozehřát?

jen si sáhněte
ukázal na kámen
a vzápětí dodal
vlastně ani nemusíte
zkusme to jinak
nastavte dlaně
a já naproti nastavím své
aniž bychom se dotýkali

tomu moc nevěřím řekla
ale přesto paže natáhla

zprvu se zdánlivě nic nedělo
jenže pak se to změnilo

ticho přešlo v šumění
šumění v bzukot
bzukot v rozvíjení
rozvíjení v tichou chůzi
mravenčích chodidel
rozkoš
pevnost skal
svírání
hebkost sametu
vzrušení narůstalo

chtěla jej zadržet
a zároveň obejmout
cítila jeho tep za jazykem
touhu co zaplavuje vše
k naplnění
a přesto je tam ještě skulina
kam její tělo nedosáhne
kterou se protáhne jen duše

vytřeštila oči v barvě oceánu
a najednou si uvědomila
že se dívá do srdce kamene
kterým se lehce mihnul
stín bílé laně