ansa lunata...

vedly mě náznaky
alejí jeřábů
i zpečetěnou zemí
až jsem se zastavil
v tom bodě

tam ve stínu zádumčivé mohyly
v přítmí houštin a lesů
prosvítaly hebrejské nápisy
jako tajuplné fluidum prostoru
kde čas ztrácí svou moc

pohupoval jsem se na místě
a naslouchal šeptání
dávnověkých rituálů
z hlubin času
věčné písni
ničím nespoutaných větrů
a ač jsem se tázal
mé otázky oněměly
odpovědí uschovanou v kameni
který na proč odpovídá jsem
a mír prostupuje vším
v zamčeném tichu tvém

prý existuje něco posvátného
něco jako svatý grál
jenže tam kde je grál
a zlaté kolo štěstěny
je také mlžný hvozd
labyrint snů
krvavé krůpěje
na bílém sněhu
a zvon kostela
ruší klid duchů země

každý může tonout v myšlenkách
ale ani hledači boha
se bez země a hvězd neobejdou
protože jen ten
kdo stojí na zemi
se může dotknout věcí nad hlavou