Anotace: ***
každá duše má své stíny
ty tvé jsou pro mě meč
setneš mě a pak se divíš
"Kde se tu vzala, ta hlava?"
ještě, že jsem stohlavá saň
za každou sťatou
mi dorostou tři další
tak se křtíme Ohněm a Mečem
všude kolem je krev
teprve v ní
se odzrcadlí
naše skryté tváře
jsme k sobě krutí
a vzápětí
si olizujeme rány
jako dva zaběhnutí psi po výprasku
ve své urputnosti
hledáme jemnost
která, až když jsme sraženi
vzklíčí
jako nejkrásnější z Jerišských růží...
Gábi..tuto si uložím.
Venuše a Mars vědí..
přeSTo je to k sobě opět přitáhne
pro potřebu se obejmout
dát si vzájemnou víru a lásku..
jsou to ty víry života
a znovunalezení smyslu
spolu být a né bez sebe.
Jsi to vyjádřila moc pěkně.
Stojí o to bojovat ..vždy;)
Když znají dobře svá srdce.**:);)
05.05.2021 14:15:07 | jenommarie
no, napadá mě, umlátit DOBREM tu saň ...
Tedy křest jaksepatří, po takovém už dotyčný přežije i válku Roseových.
05.05.2021 14:10:14 | Vivien
ten verš se psama už je pro mě moc doslovnej - ale jinak hezky válčíš :)) co by člověk neudělal pro klid duše ... :D znám - a mííír :)
04.05.2021 16:00:15 | lawenderr
A vzájemně se zraňujeme
den po dni
se hrbí jak devítiocasá kočka
Vpíjí se hluboko do kůže
můj muži
má ženo
Odpuštění zobrazeno ve všech jizvách srdce
04.05.2021 12:14:12 | básněnka