o slepené mu...

jeho srdce nebylo zlé
jen přeplněné hořkostí
a stále toužilo
po čem?
přeci po lásce
a po něze

v tu chvíli se to stalo
a ona pravila
když jsi přišel o své sny
tvá duše raději přestala vidět
nebylo už nic
co by tě mohlo potěšit
světlo zmizelo
a tys ztratil zrak
aby ses nemusel dívat
na svět co ti tak ublížil
vím že je to tak
pak se tedy najez a posilni
tělem mým

nevěřil jsem svým uším
kdo jsi že se mnou mluvíš tak vlídně?
vždyť mě neznáš
ležíš tu svázaná
nehybná
smířená
proč nekřičíš?
proč se nebráníš?
proč neprosíš?
místo toho se nabízíš
a ještě mě lituješ

dívej se

v ten moment jsem zapomněl
že jsem slepý
protočil se
s tím
jak si ji prohlédnu
protože jsem nic takového ještě neviděl

auuu co to je?
ta bolest v očích
když se skrze mraky dere slunce
vlídné slovo?
už si ani nepamatuji
kdy jsem to naposledy slyšel
kdy mi mluví z duše

jsi malý
a přitom tolik trpíš
to znamená
že na světě nejsi dlouho
řekla něžně

pár let odpověděl jsem

máš dobré srdce zašeptala
sundala mi utažené řemení
půjdeš dál?
a pocítila smutek že ji opustím

nejdřív projdu tělem hada vždyť víš
a pohladil jsem ji po ruce

bude se mi stýskat špitla

uvidíme

kdo jsem já a kdo jsi ty?

není žádné já ani ty

jak tomu mám rozumět?

je to prosté



šel jsem po cestě
a na ní si lebedilo dítě
s očima asfaltu
zazubilo se na mě
a prostě řeklo
buvol buvola polechtal

lidi drazí věřte nevěřte
já se štěstím rozřehtal