Slunečník, Měsíčník, Větrník

Vkresluje vrásky úsměvů do očí
nutí nás je přivírat
snad před jeho jasem
snad před vlastními chybami


a vlastně je dobře vidět míň
o to víc dokážem přijímat
i odvrácené strany moří
co nikdo neměl uvidět


krátery zraněných duší
rozbité tím co odpadlo z hvězd
se kterými jsme se
(ve víře, že to jsou ti praví)
objali a milovali vychřicí vášně
neskonale krásné
s drtivými dopady
na domnělý domov našeho ega...





až stříbrné nitě měsíčního odrazu
v hlubině nás samých
scelují trhliny snů
co nám měly i neměly prospět


a klid nočního vánku
podbarveného příchodem úsvitu
vyplaší noční dravce
trhající mršinu našich obav
k ústupu


teprve pak nesmělé paprsky
prvního z bratří
přinesou lehounké pousmání Zenu
procitajícím...