emoční pohoda, chill

Anotace: už nikdy neřeknu, že mě opovržení nezajímá

Skoro jako by se do mě ta špína vpila

cítím se těžší 

ani moc necítím odpor tý mý duše 

mám pocit

že 

tak trochu rezignovala 

a pak se bála 

asi 

já ji totiž

nechala utéct 

střelenku

tu prchlivou ratolest 

snahu 

o něco lepšího 

je zavřená v šuplíku

kterej vypadá jak casinovej salónek

povaluje se tam 

za kouřovou clonou 

mezi množstvím nedopalků 

s odérem zvětralýho piva 

a labuží si 

nesměle a jaksi lehkovážně vytváří 

lechtivou konverzaci společně s emocemi

kterým za poslední týdny byla nucena se přiblížit 

nechuť

zášť 

lenost 

zchátralost 

navzájem se tyhle radosti 

udržují v iluzi 

že maj krásnej život 

a že to za to přece tak trochu stojí 

trápit se 

za bezstarostnost 

mají pocit

že se strachovali a snažili 

už příliš dlouho 

už je to neba 

a tak si zvolí tu zbabělejší cestu 

a já za chvilku asi taky 

sejdem se v salonku 

snad vás přes ten mlhavej opar najdu 

a pak pomůžu vytvořit dvakrát takovej 

s levným tabákem

kterej smrdí na pěkných pár metrů 

aby nás nikdo další nenašel

nebo nehledal 

(a tak ani neměl možnost se nám smát)