Živote můj...

Živote můj...

Nemůžu na tobě lpět
vždyť nejsi můj
to já jsem tvá


však do chvíle než poodstoupíš
něco ve mě se zachvěje
pak snad mi dovolíš, abych se vznesla


odlétla k dobrodružstvím
co nevím
kde a jak se stanou


přesto ti děkuji za vědomí
že vsazeni jsme navždy
jeden do druhého...
Autor Malá mořská víla, 27.10.2022
Přečteno 168x
Tipy 23
Poslední tipující: enigman, Pamína, mkinka, šerý, lawenderr, Marten, Iva Husárková, jenommarie, zdenka, Lexi, ...
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

lpění vlastně odlepuje...stejně jako visící závislost...

01.02.2023 20:21:14 | enigman

Jak zbožné vyznání, ale s laicky prostou úvahou. Jakoby by sis ze země trhala kořeny a měla domov nad hlavou.*

Ano, tvoje zvučná struna*

30.10.2022 03:02:31 | šerý

Děkuji Ti moc šerý..:) prostota a upřímnost...nebyly to kdysi dávno cnosti?:)

05.11.2022 22:33:12 | Malá mořská víla

Já nejsem ničí :) - ale vím, jaks myslela ... :) no nikam se nechystej ještě, pořád tu je živo :D

29.10.2022 14:54:16 | lawenderr

Hezký **:))

28.10.2022 00:57:50 | jenommarie

Bomba, život nepatří nám, ale my životu:)

27.10.2022 20:18:56 | paradoxy

...páni, zrovna včera jsem... vlastně o tom ještě nedokážu mluvit, ale tahle tvá, je tomu tak blízko*

27.10.2022 19:53:57 | Sonador

:)

05.11.2022 22:33:47 | Malá mořská víla

NĚCO NA TOM BUDE O TOM VSAZENÍ .)

27.10.2022 19:43:28 | xoxoxo

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí