Živote můj...

Živote můj...

Nemůžu na tobě lpět
vždyť nejsi můj
to já jsem tvá


však do chvíle než poodstoupíš
něco ve mě se zachvěje
pak snad mi dovolíš, abych se vznesla


odlétla k dobrodružstvím
co nevím
kde a jak se stanou


přesto ti děkuji za vědomí
že vsazeni jsme navždy
jeden do druhého...

Autor Malá mořská víla, 27.10.2022
Přečteno 302x
Tipy 22
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

01.02.2023 20:21:14   enigman

lpění vlastně odlepuje...stejně jako visící závislost...

líbí

30.10.2022 03:02:31   šerý

Jak zbožné vyznání, ale s laicky prostou úvahou. Jakoby by sis ze země trhala kořeny a měla domov nad hlavou.*

Ano, tvoje zvučná struna*

líbí

05.11.2022 22:33:12   Malá mořská víla

Děkuji Ti moc šerý..:) prostota a upřímnost...nebyly to kdysi dávno cnosti?:)

líbí

29.10.2022 14:54:16   lawenderr

Já nejsem ničí :) - ale vím, jaks myslela ... :) no nikam se nechystej ještě, pořád tu je živo :D

líbí

28.10.2022 00:57:50   jenommarie

Hezký **:))

líbí

27.10.2022 20:18:56   paradoxy

Bomba, život nepatří nám, ale my životu:)

líbí

27.10.2022 19:53:57   Sonador

...páni, zrovna včera jsem... vlastně o tom ještě nedokážu mluvit, ale tahle tvá, je tomu tak blízko*

líbí

05.11.2022 22:33:47   Malá mořská víla

:)

líbí

27.10.2022 19:43:28   uživatel smazán

NĚCO NA TOM BUDE O TOM VSAZENÍ .)

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel