naprahu...
naprahu...
Anotace: ...
ten kdo žije na prahu si časem uvědomí
že zákruty nekonečna jsou klikatá cesta
co se vznáší pod katedrálou z mysli a kamení
práh očekává
prahne
nejen po tom aby byl překročen
ale aby ho žili i ti
co se probouzejí do snů
být tak vděčný za to co je
že odpustíš co bylo
a zapomeneš co není
být tak vděčný za vrcholy
na které dosáhneš díky růžím
když v náruči sevřeš žebřík jejich trnů
být tak vděčný za verše
než vzdáš hold puklinám v srdci
z nichž se zrodily
i puklinám v srdci
do kterého vstoupily
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Zapomenout co není...je možná těžší, než odpustit co bylo :)
Pukliny srdci mohou být hlubší než jezera ...přesto jdou zacelit láskou :) tajemství sděluješ příteli
17.01.2024 23:06:36 | Malá mořská víla
Silně emoční...až nedosáhnu... umím odpustit včerejškům i dneškům, ale zapomenout co není? To nezvládnu:-)
Krásnej den, příteli:-)*
17.01.2024 11:41:58 | cappuccinogirl
