balancím...

vyhlížel jsem Tě
nad vlnami
zatímco ty sis hrála
s travinami

na kolik vrcholů
jsme dosáhli
a kolika
jsme podlehli
nikdo nespočítá

může moře hořet
i když ví
že to bude bolet?
jaké to je tajemství
včel a medu
v jejich hájemství
v němž se ocitám?


tak dlouho jsem usínal
s vidinami
a když Tě zahlédnu
schoulím se před Tebou
pod peřinami

myslel jsem si
že každou horu
lze obměkčit krušením
a přitom netuším
že v Tvém srdci
rozkvétá růženín

i vy jeden taškáři řekla
však já vím

to co nás poutá
nejsou pouta
oba víme
že svět nezměníme
ale spolu
jej z té nostalgie
třeba na chvíli rozrušíme