utrženo...

roztrhl jsem se
na dvě poloviny
vida
drž se
čehosi
utržil jsi
ránu
po ránu
tržní

trhni si
ploutví

dá se to?

spolykal jsem pár poryvů
smíchu
kus země
kterým jsem si byl tak jistý
se změnil v končetinu
nemaje svítilnu
jen Ptolemaiovo světlo
vílí oheň
a taky zvlněný svetr
se vzorem nakřivo

svlékl jsem si ho
něčeho se člověk vzdát musí
jako obětiny
co položíte na oltář
aby se vám líp spalo
na polštáři
stejně jako dřevo
z něhož vyřezávám
které už se do původního tvaru
zpátky nevrátí

myslíte že vám někdo dá
rozhřešení?

stejně jako po neděli
přijde pondělí

vymáčkl jsem palcem důlek
vložil do něj hliněnku
a překryl ji

to by mohlo být ono řekla
pamatuji si příběh jednoho Řeka
který mluvil s plnou pusou skleněnek

ten hlas za kterým jsem šel
byl stále silnější

čekám pospěš si

chtěl bych být vaším žákem

proč?
protože tě život láká?
nerozumíš ani slovu
z toho co ti říkám
dala jsem ti svobodu

téhle formulace si docela užívám

pokud si ceníš toho
čemu říkáš svoboda
ať je to cokoli
nedovol
aby tě uslyšeli

pokud mě nechcete učit
alespoň si mě vezměte
s sebou

víš příteli
jaký je rozdíl
mezi konateli a hybateli?
srdce

to že máš duši
ještě neznamená že chápeš
že jí něco hrozí

hmmm
někdy si kladu otázku
jestli existuje moc
kterou kdokoli z lidí
dokáže nechat být
stejně jako Claudius
co se pokusil odmítnout božství
a selhal

usmála se
ty jsi mi ale pokušení
tak tedy
pojď se mnou novici