há dé em...

šoural jsem se večerem
od kraje k okraji
trhal plody nočního vzduchu
když tu
za slechy slyším
jak cosi zarákosilo v tajnosti

prosmýk jsem mezi kořeny
přes záhyb
ocitl se u stromu
ale kde nic tu nic...asi slyšiny
když najednou pohyb

už nějakou dobu vás pozoruji
řekla obtočená kolem větve
vy teda máte apetit

teda vůbec jsem vás neviděl
milá Ezerbet
měníte se mi před očima
Manasa mnohoruká
v nekonečné rozmanitosti
hadího peří
Vuzhálka co víří
jak to děláte?
to byste mi mohla poradit
jak splynout s davem

to se ptáte vy?
fosfofág co pojídá světlo
do úschovy na později
a zároveň ten co umí ovládat bláto
zeměobráběč
s arteriálními kořeny
zkoušel jste být neviditelným?

samozřejmě
ale musím přitom být nahý
uznejte v té zimě
to nezní moc pohodlně
a přistoupil jsem blíž
ani se nehnula
jen se pousmála
zdalipak víte příteli
že hadi neumí couvat?

prosvítila mi kůži očima
objala kolem krku
a pronesla
radši vám to ukážu

v tu chvíli mi došlo
že led taje na osvícené
až ticho promluví
najdete v něm cestu
a
vklouzli jsme
do vesmírného láku