kolomlýnsky...

viděl jsem sám sebe
jak stojím u náhonu
a toužebně se dívám na svět
rozlehlejší a pitoresknější
než ve skutečnosti

kam jsem dosáhl očima
všude změť lidí mostů věží vody
větrných mlýnů i horských vrcholků
všechno vzájemně propletené
a spojené zrcadlením vzduchu

jak jsem tam tak hleděl
vycítil jsem za mými zády mlynářku

nechcete popostrčit? řekla

tu se má levá noha natáhla
a já mohl bez námahy vejít
do toho hemžení v proudu

najednou jsem slyšel všude kolem
mnohonásobný tikot
a spatřil jsem množství podivuhodných hodin
nejrozličnějších velikostí a tvarů
měly krátké pahýlovité nožky
a lezly za rozčileného tikání jako želvy
křížem krážem

zajímavé viďte
utrousila ta Burgunďanka
oděná do měkké kůže
s čepicí která vypadala
jako bílý salám
a broží ve tvaru draka
svinutého do kruhu
s rytinou hesla
justus et pius

seděla na košatém stromě
zpívala jakousi starodávnou píseň
a přitom chytala ve vzduchu hrozny
rozvěšovala je po větvích
aby za okamžik byly akorát zralé
a mohla je rozmačkávat prastarým způsobem

vdechoval jsem libě tu vůni do plic
zlehka slíbával nektar
z plosek jejích nohou
a přitom se rytmicky pohyboval
podle té její melodie

pak náhle přestala
přistoupila ke mně
usmála se do mých rukou
vymrštila je od sebe
a naše těla zprůsvitněla
v přílivu karmínově světélkujících kapek