Sníval jsem o tom, jak do sněhu zaseju fazoli

Sníval jsem o tom, jak do sněhu zaseju fazoli

Sníval jsem o tom, jak do sněhu zaseju fazoli, která se vyšplhá vzhůru do blízkého nebe a rozkvete i za lednového rána. Jak raněný tesknotou si budeš hrát v jejím zářivém stínu... A pak jsem náhle vystřízlivěl, když jsem se zklamaně ohlédl a zestár o čtyřicet let – vždyť v té zchátralosti kolem tu vůbec nikde nejsi. Ale možná tě ze zimy srdce zavolám touhle básní. Možná se v ní rozpomenu na tvoje večerně zahloubané oči ve vlnách ohnivých vlasů, nežli tě zahlédnu zase jen odcházet…

Autor Tomáš Václav Pohořalý, 11.06.2025
Přečteno 76x
Tipy 18
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Mám to jako Rafinka, čtu Tě čím dál raději.

11.06.2025 16:42:57 | monarcha stěhovavý

líbí

Psát by měli jenom ti, co to umí, ale pak bys tu zůstal jediný ;)

11.06.2025 22:56:41 | Tomáš Václav Pohořalý

líbí

:D
Tomu se říká slovo do pranice! Juch

12.06.2025 07:19:31 | Anfádis

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel