prorokoka...

protancoval jsem tmou
prozpíval ohněm
prodíval se na obra ze shora
prospal se v brlohu vlků
i když to nedávalo smysl
s vírou
že se dostanu tam
do té země divů
abych spatřil tu
ambru v klasu
co mě sytí na poušti
je fontánou když vysychám
pastýřkou
když se zatoulám
tak proč bych pochyboval
když vím
že se ukáže právě včas
a spatřím nemožně možnou

měla indiánskou čelenku
a kolem pasu šátek
mrkla řasama smetla sen
nasadila si spirály na uši
popadla obsidiánového bůžka
prohodila ho oknem
vyšla na balkón
a spustila se
po vesmírném vláknu

pohla zemí
přiložila mi palce na tváře
těsně nad čelist
a pod spánky

příteli víte něco o kostním vedení?
přivádí mile zvuk vání
přímo do hlemýždě
takže vám zazním přímo v hlavě

a já si vzpomněl na Ludvíka Beethovenů
když ohluchl
připevnil kovovou tyč ke klavíru
při hraní se do ní zakousl
a díky vibracím dokonale slyšel

ten efekt byl neuvěřitelný

její úsměv proudil labyrintem
až na dřeň

věz že po pláči přijde sklizeň

a rozpršela se