Anotace: sní dna...
zdálo se mi
že mě vidí přicházet
ve zbroji
tamboři bubnovali
sedláci si pobrukovali
asi jsem se zbláznil
zadržel dech
a se zavřenýma očima
lukostřelce
rozčísl strom
do fanfár
co zní do nebes
slunko se neslo vánkem
pohleď
na tu v běhu
to se ti jen tak nepoštěstí
ulehl jsem ve vyhořelém kameni
s úplňkem v očích
a doufal
že mě vystřídá
když její záře rozžehla oblohu
v hlavě hrála hudba
cítil jsem se
povzneseně
a přemýšlel o tom
co mi říkali kamarádi
že lepší už to nebude
mysleli to dobře
i když lhali
protože já viděl
kotvící hvězdné lodě
ve slunečním oparu
kolem vyvolených
se míhaly barvy
ve varu
děti se usmívaly
bezdůvodně
naloďování započalo
zdálo se mi
že od léta tají novy
a to lákalo
to se vám se nezdá příteli
odzbrojila mě
a pokynula mi
můžete nastoupit
já postříbřen
oddán tvaru semen
matky přírody
s úsměvem odvětil
díky
zůstanu
v očích jí kříslo
a já věděl
že nebyla zklamaná
tak třeba příště
možná...
dětské úsměvy, co jsou jen tak, ty jsou úžasné:-)
a každé příště v sobě vždycky skrývá nějaké to "možná":-)*
13.07.2025 21:47:34 | cappuccinogirl
kuk:-))......jak se říká..slova uletí, co je psáno, zůstává..tak třeba příště, možná nastoupíš..
13.07.2025 07:54:14 | isisleo