kamínka v jurt u jezera

Osm hodin bĕhám po jevišti ve finské tampere hall-talo. Upřímnĕ přiznávám, že jsem velký fanoušek saunování a otužování a tak když jsem se dozvěděl, že máme letět do finska, hned jsem začal zjišťovat, kam bych se mohl zajít podívat a zažít to. Zaujala mĕ Raunieni folk spa u jezera, s jurtovým templem a otužovačkou přímo v jezeře. 

Převlíkárny jsou jako někde na táboře po tĕláku, úplně simple bez skříněk. Vše sdílené. Veřejná hlasitá sauna praská ve švech, živĕ a divoce se tam vypráví, gestikuluje, ze všech tečou liány potu a je tam fakt šílený heat ke 110 stupňům, venku naopak pĕt pot nulou, voda zamrzá a na zábradlí rampouchy. Opálený chlupatý saunař sedící u kamen pravidelně polévá kamna, někteří jsou v zimních čepicich, tehotná žena je úplně v klidu, je to prostě komunitní a živá věc, tento potní, parní, vylučující se organismus finska. 

Zchladím se v jezeře s dlanĕmi na vodou, dýchám oblaka páry, v dálce světla a temnots nad pobřežími. Krása a chlad, život a osvĕžení. Pomalu přecházím bos po kamíncích v mrazivém podloží. Masáž a meditace, trýznivé cvičení samo o sobě. Hledám tichou saunu, vypadá malá, kruhová, útulná, je to jurta, jako indiánská nebo mongolská chýše ze dřevĕných prvků a sezení v kruhu se dvěma dřevĕnými kamny.

Sednu si nahoru vedle starší ženy, která polévá kamna, lidé mnoho nehovoří, šedé světlo a přivřená víčka. To je ono. Témĕř spirituální pocit, napojení, cosi tribálního. Ten pocit, odkud to vzešlo ze silných komunitních, léčitelských potřeb, z lidské potřeby být u zdroje tepla, sdílet a léčit, prožívat a napojovat se, tisíce let prohřívání a silné potřeby čistit a vypnout mysl, zotužit zdraví a organismus a přenášet příbĕhy jako je tahle sauní jurta, tento malý temple, niterný zážitek na který nezapomenu a který mi umožnil zachytit vizi. 

Viděl jsem původní jurty, stany, teepe, díru v zemi v kouřícím listím dřevem, rituály, opalování, vypalování, léčení, bylinky, přírodní moudrost, šamanské postavy, snad i duchové minulosti a duchové saunování, něco mimo racio a ruch měst a přesto na okraji města saunování, když břehy přikryla tma a ze mĕ se kouří, dýchám a koukám na světla v dálce na druhé straně jezera, na loďky a sny místních lidí a jejich lásku k saunování. 

Pomalu přecházím zpět po kamíncích do komunitní sauny, kde je skutečně velký výhřev proti subtilnĕjší jurtĕ a kruhové povaze. Ještě jeden prožitek procitnutí v ledovém jezeře a chladu, světla a tma, chlad a oheň, země a vzduch. Živly mezi lidmi. Ticho a šepot. Žitá poezie severu. Vzpomínka na konci pracovního dne.