Vítej zpátky, Ó hořící koni

Ve slovy nedosažitelném momentu klíčení na obzoru v mlze se rýsuje kostel nad vesnicí jako ze sna vystupující svĕtla a reflektory do tmy do silnice okolí zaváté snĕhem a ledem. Dva severští mágové trumpetových dronů a zaryté skandinánské melancholie severu. Pouze okamžik, událost, hranostaj na tisíc let a vteřin. Pouhá náruč, brána života a transformace, meditace o životĕ a smrti, přítomnosti a hořícím koni, který bere vše s sebou do hlubin součinosti.

Svĕtlo saturované a naoranžovĕlé dopadá na svĕtlo modré, na svĕtlo displeje. Z noční mlha ukapává vlhkost a atmosférický burialův zvukový sen se rozprostírá planetou myšlenek na ozvĕny jeho života a smrti, na genius loci ulice dlouhé a nekonečné jako svĕt, na nekonečnou noc myšlenek v předpokoj záživotí a krutý osud.

Když vidím jeho kresby jako by se v nich vznášela ta úzkost existenciálního chaosu mysli, street artová tenze a výjevy satanovi spermatozoidní stříbrno-lajnovací textury. Prostĕ prizmat tenkoprstých pokérovaných střev a pavučina špinavých nervózních snů mladého kreslíře z malomĕstečka. A postava mrtvého loutkaře s dlouhou čepelí a sešitýma jizvama, fantaskní potemnĕlý příbĕh se zhuleckými dialogy na hranĕ tápání, rozpadu identity a kompletního ego-tripu horshitu. 

---

Nĕkde v jeho mysli existovali návrhy na další komiksy, více propracovaný příbĕh a detailnĕjší kresby, které již nerozkreslí. V tom mĕ to napadlo, že jako autor, který se s traumaty vyrovnává pomalu a po svém tokem textu a obsahy jazykolamné poezie vydané ven napospas očím cizým a ztraceným ve tmĕ, pojmenovává nejasné kontury a obrysy vĕcí, ze života a smrti naší současnosti - inspirace konečností a nápadem vytvořit lyrický hudební text vycházející z komiksérie pupetérie sisova vesmíru: jeden střípek, fragment mixtapu, épíčka navazujícího na sedmi-osmi stopé harbourwiev hotel. 

S tím, že paleta inspiračních zdrojů se různí, je tam jak architektura od Hadid a Henryho, technicky zasazená do slovníku, v kulisách gigantomĕsta Číny, ani ne fiktivního mĕsta jako spíš planety inspirované Guangzhou megapolí a estetickou dystopického kódu-narativu-textu, který má obroušenĕjší hrany a je lyricky tekutý, ale streetovĕ ostrý a ambivalentní metaforicky. 

Další track vychází z Torrversa a Oliho knihy a desky Headstock komfortz, kde odkazuje na remote wieving experimenty s vĕdomím, Cia, ufologii a pkd. U obou textů pracuje se strukturou a AI, tu pak onrušuje, jde vidĕt pomalu deklinující aspekt kreativity a AI jako nástroje. Opĕt jde o jazyk-kód-tĕlo v popisné naraci cybernetického jazzyka popissující suitu protokolů k matrixu a dotýká se hudebnosti, nadání pro vize a dekonstruovaného příbĕhu filmového jazyka. 

S dalším nápadem pro text jsou pouhé sousloví, které vypadly s mluvící hlavy autora, pracovní název mrkací dataflyš nebo napodobenina lidského mrkacího hajzla. Tam zase utká nĕco jako příbĕh z textur a hlasové slitiny a slinivky břišní slamo-rap-verze na hranĕ noci, rána, povídky, ničehosi-smyslu-toku. A čtvrtý text je odkaz na kreslíře a jeho pouť a odkaz a událost nehody a zabití jak psal výše. 

K pojetí skladby pro alternativní vesmír Sci Poematika se dostane pozdĕji, tam se chce opĕt ponořit do ambientnĕ granulárních vod, delší kompozice nahrávek, smíchat materiál live produkcí s foleys a plochama, nic extra objevného, ale pozorného ve své tekuté a mnohovrstevnaté podstatĕ. S djskou selekcí hybridního setu, mutace a propojení playe a playerů.