Běž!

"Běž! Běž"

Promrzlé uši lapají po ozvěnách těžkého dechu. Haleny závojem páry vycházejícího z rozšklebených úst. 

Rty se krčí a svádí bod s ledovou krustou.

Smích.

Postava pronásledovatele se zdá na dosah konečků prstů. 

"Neotáčej se! Běž!"

Oči těkavě hledají směr. Hladově dychtí po únikové trase. Padá sníh. Mráz neochotně ustupuje.

Kroky pleskají na mokrém asfaltu. Je jich slyšet dvakrát víc, než by mělo.

Dál to nejde!

Plíce hoří, průdušnice bláznivě křepčí. Z úst se v mocné sériové explozi prodírá štěkot kašle.

"Už nemůžu!"

"Běž! Jen běž, běž!"

Tělo padá. Voda prosakuje.

Je konec.

Ležící se nesměle otočí. Strachy mhouří oči. Dech? Mělký.

Nikdo tam, jen v hlavě smích.

A výkřik: "Běž!"