O králi, který chtěl být šťastný

Byl jednou jeden král, který nebyl šťastný. Nechal si zavolat na svůj hrad ty největší mudrce, ale ani jeden z nich mu nedokázal poradit. Pak se dozvěděl, že jeden mudrc žije na nejvyšší hoře království a nikdy ji neopouští. Král byl tak odhodlán najít svoje štěstí, že tuto horu celou vyšlapal.
Mudrc se usmál a pravil: "Abys byl šťastný, musíš najít toho, kdo ti bude rozumět nejlépe na světě: a ten ti poví, jak na to."
Král se vrátil do svého zámku a postupně povolal všechny své přátele, ale rada žádného z nich nepomohla. Potom ho napadlo, že sice mudrc mluvil o té spřízněné duši v mužském rodě, ale to také mohlo být takzvané generické maskulinum a mohlo se jednat o nějakou ženu, zkrátka partnerský vztah. "Že mě to nenapadlo dřív!" zvolal král. Prožil takhle několik románků, ale ani jeden z nich mu to pravé štěstí nepřinesl.
Povzdechl si a podíval se na svůj odraz v zrcadle: "co ty tedy vlastně chceš?" - a v tom mu to došlo: ten, kdo mu rozumí nejvíce na světě, je on sám! Ponořil se do svého nitra: pokud bude dělat věci z vnitřní inspirace, právě v nich najde to pravé štěstí.