O zatoulaném paprsku

Anotace: Taková na dobrou noc,sem dělal pořádek v zaprášeném sklepě na jaře,kde nikdo už dlouho nebyl a tohle mě napadlo,když sem chtěl černý lísteček vyhodit a on se pohnul,přitom mne paprsky šimrali do tváře.Věnováno Kytičce.

Den se probouzí po dlouhém spánku
jaro se vkrádá přes bílé vršky
sluníčko češe všechny svoje děti
říká jim ,ať jsou ostražití a nechodí daleko
v hlubinách se můžou ztratit.
No ale jak to tak bývá ,děti mají svoje plány
tak jeden paprsek si to namířil mezi lány.
Začal se kolíbat na suchém stéblu,
přešel dál ke kaluži ,dotkl se ji a hned couvl.
Brr studená je vodička,tak jen přetřel své ospalce
začervenali se mu líčka.
Na smrcích si drbal záda
klouzal dolů od špičky níže jehličím
vtom zablýsklo se mu do očí.
Něco je pod ním,to neznám ,nová záhada
párkrát to proletěl a hledal místo kudy dovnitř.
Staré stavení bylo zarostlé keři a stromy
už se zdálo,že nebude cesta kudy vně.
Unavený paprsek pomalu odcházel
když vtom zase blik ,blik...blik ,blik
vítr si hrál u sklepního okénka
zavíral a otevíral dvířka.
Okamžitě zamířik a nakoukl do chladu a tmy sklepních koutů
prostupuje škvírou okna
pomaloučku se uvnitř loudá
a objevuje jeho tajemství.
Náhle dopadl na místečko
kde se třepe malí zaprášený lístek
žduchne do něho.
A ejhle... pohnul se... vystrčil růžky
leknutím vyletěl ven a malá dušička s ním.
V místnosti zavládla tma
jenže zvědavost mu nedala
a tak znovu po-ma-lou-čku
postupuje vpřed.
Jeho světýlko ozařuje střípky prostoru
náhle spatřil onen lek
jde blíž a opatrně zase…žďuch do něho.
Rozkmital se a vykoukli rohy
to už zářivý krasavec nevzal nohy na ramena
jen s povzdáli se pro jistotu na lísteček dívá.
Náhle lístek popohne se
a řekne,co pak do mě strkáš vetřelče...
On odpoví- se omlouvám,ale nevěděl jsem ,že jsi živý.
Očko sem , očko tam ,rozevře se
s lístečku se vyklube motýl.
Na křídlech barvy má ještě vybledlé
jde směrem k němu ,jen mu to jde tuze dlouze.
Jsi snad nemocný nebo chromý ptá se paprsek.
Motýl odpovídá: ne, ne, to jen po zimě jsem celý ztuhlý.
Zastavil se až pod klenbou,kde více světla bylo.
Paprsek:pročpak tady vlastně stojíš a nebojíš se téhle tmy...
Motýl mlčí pořád měl zavřené křidla a jen tiše stojí
jen závan větru s ním trošku chvěje.
Paprsek ho pozoruje a čeká co se bude dít
náhle ,první mávnutí křídel ,druhé ,třetí
začíná pravidelně mávat svá křídla.
Paprsek se neskutečně těší,že poletí s motýlem
jen motýl mává a stojí,5 minut,7 minut
po 10 minutách zavírá oči a představuje si jak letí s motýlem.
Otevře oči a motýl nikde…
Byla to chvilka a už tu není
motýlí prach se třpytí a padá k zemi.
Tryskem vyletí ze sklepa ,ale nikdo tady není...
Smutný je,ba co víc, je mu do pláče
mrzí ho ,že mohla být legrace.
Náhle si uvědomil ,kolem se stmívá
vystartoval jak raketa ,letěl k mamince
bylo to na poslední chvíli
pan den zavíral své dveře
noc vše přikryvalala svým tmavým závojem.
Maminka ho viděla,zlekla se, byl celý špinavý
a zeptala se, kdepak se valel holomku.
Paprsek se schoulil a nevině se na ni podíval
jenom sem si hrál venku.
Světýlko už skoro žádné s něho nesvítilo
tak ho pěkně umyla a zas krásně svítil.
Zabalila ho do bílých obláčků
políbila na dobrou noc a ten dlouze zívnul
pak usnul a zdá se mu jak lítá s motýlem.
Tak dobrou noc i vám.