Pohádka o pračce, žehličce a sušičce

 

 

Každý týden se namnoží špinavé prádlo. Znáte to prosím: ponožky, spoďáry, trička, kalhoty od bláta, ubrusy, povlečení, ručníky, utěrky ... Co s tím vším?

 

Kdysi lidé prali ručně, v neckách a na valše. Oblečení měli mnohem méně než dnes a neprali tak často. Postupem času chceme být čistší a s menší námahou. Vznikly skvělé pomocnice, jako automatické pračky, sušičky prádla a napařovací žehličky.  Máte už je všechny doma?  Sušíte prádlo raději na šňůře a na sluníčku?  Nemáte žehličku?

 

Někdy mívá žehlička málo práce. Začíná se z ní stávat trošku namyšlená modelka. Je-li  prádlo pěkně usušeno a poskládáno, nebývá ani pomačkáno a žehlit se nemusí.  Žehlička si proto sedí jako nová na poličce. Občas přerovná svou elektrickou šňůru a pozoruje shora, jak pračka a sušička usilovně pracují.  

 

 

Pračka si obvykle takto pozpěvuje:

„Bzzz a fííí,  už točím bubnem,

špínu lehce rozpustím.

Dej sem prádlo, klidně horu,

lehce si s ním poradím!“

 

Sušička se přidává druhým, hlubším hlasem:

„ Uuuf, uuf,  brum, brum,

ať nevzbudím dům!

Tiše funím, žehlím, suším,

otáčet se stále musím.“

 

 

„Nefuň tak moc, víříš prach a ten mi nedělá dobře!” volá lenivá žehlička na sušičku.  

 

Sušička v návalu práce nejprve neslyšela, anebo nechtěla uvěřit!?

 

„Slyšíš mě sušičko? Nefuň tak moc, víříš prach a sedá na mě!” volá znova a hlasitěji namyšlená žehlička.

 

Jakmile to sušička uslyšela, stoupla ji teplota na maximum a prádlo se uvnitř začalo pálit.

 

“S lenochy se bavit nebudu! Mám moc práce a nemám čas na hlouposti! A vůbec, funět si můžu, jak potřebuji! “ ozvala se hlubokým hlasem  rozzobená sušička. Teplota jí ale ještě více a nebezpečně  vzrostla. Horká pára z prádla se začala prudce tlačit ven.

 

A v tom “BUM!!!”. Cosi hrozivě zarachotilo a sušiččce začala svítit červená kontrolka. Utichla.

 

 “ Ale, ne!  Máme proruchu!”  volala maminka. Uslyšela hluk a přišla se podívat, co se děje.  “Budu muset trička a kalhoty vyvěsit na šňůru a vyžehlit. Zavolám opraváře!”, starala se maminka a přemýšlela, jak všechno stihne. Musí za chvíli do práce. Vyndala mokré právě doprané prádlo z pračky a šla  smutně hledat šňůry a kolíčky.

 

“Ty si nedáš pokoj!” houkla pračka na žehličku, když maminka odběhla.

 

“Mohla jsi v klidu odpočívat a teď budeš několik večerů žehlit. Chudák maminka!” rozmrzele bručela chladnoucí sušička. Věděla, že oprava nebude moc příjemná a může trvat i několik dní, než bude zase v pořádku. “Neměla jsem se tak moc a zbytečně rozčílit”,  povzdechla si.  

 

Naštěstí oprava nebyla složitá.

 

Žehlička musela několik dní tvrdě pracovat a při tom ji došlo, že napříště bude lepší své kolegyně s úctou při práci pozorovat a vážit si svého klidu.