Pohádka o šití

 

Také rádi stříháte papír? Zkoušeli jste někdy postříhat staré odložené tričko anebo jiné nepotřebné oblečení?  Pozor! Nikdy nebudeme dělat pokusy na oblečení, které nosíme!  PŘEDEM se zeptáme rodičů, zda je to vhodné.

 

Ze starého trička se dá ušít třeba malé zvířátko anebo figurka. Může mít knoflíky anebo lesklé korálky místo očí. Stačí jen vymyslet tvar a vystřihnout první pokusy z obyčejného měkkého  papíru.  

 

Návrhu papírového tvaru se říká šablona. Pro začátek by mohla být velká asi jako tátova dlaň. Papírovou šablonu položíme na látku, přišpendlíme, obkreslíme a vystřihneme z látky. Kousky textilního tělíčka sešijeme a necháme jen malý otvor pro naplnění. Břísko, hlavu i končetiny vyráběné figurky vyplníme vatou, proužky a zbytky látky. Jako náplň můžeme použít také obyčejnou rýži.  Nakonec plnící otvor zašijeme. Obličej můžeme domalovat fixem, přilepit a nebo vyšít.

 

Pokud se rozhodnete použít tátovo staré velké tričko a ušít z něj hodně velkého medvěda anebo draka,  připravte se na moc práce a několik dní ručního šití. Také předem vymyslete, co použijete k naplnění obrovského břicha vašeho výrobku. Malá zvířátka pro začátek nedají tolik práce a není třeba moc výplně.

 

Při ručním šití šikovné prsty zapichují jehlu do látky. Jehla si písklavým hláskem pozpěvuje:

 

 

„Píchnu, táhnu, poposunuji,

nitku v oušku protahuji.

Každý kraj a každý lem

pěkně pevně sešijem“

 

 

Stehy byly zpočátku právě tak akorát velké a velmi pevné. Po chvíli se však nit začala podivně kroutit. Dělaly se na ni uzlíky. Při šití zdržovaly. Steh se uvolnil.

 

Jehla pískalvým hláskem špitla: “ Nitko, nemohla bys přestat prosím?   Tvé uzlíky mi hrozně škubou ouškem. Už brní. Nemůžu se soustředit .“

 

Nit měla sama se sebou co dělat a celá pokroucená povídá “Už to tvrá moc dlouho. Při každém stehu se otočíš. Zkus skočit rovnou na konec, ať už máme hotovo.”

 

Jehla bez delšího rozmyšlení poskočila o kus dál. “Už vidím konec”, libovala si.

 

”Ještě zakončit, utáhnout a je to!”. Jehla se třikrát protáhla na stejném místě a eleganthně propletla nitku s nitkou. Vzniko krásně zašmodrchané zakončení.  Už se začala rozhlížet po nůžkách, aby nit ustřihly. Těšila se na odpočinek v krabičce.  

 

“A jéje, tady na břiše mám hroznou díru”, ozval se najednou sešívaný  medvídek.  “Vždyť se mi z bříška všechno vysype!”polekal se.

 

“To je divné” povzdechla si nit.

 

“Jak se to mohlo stát?“   nechápavě a rozmrzele vypískla jehla.

 

“Musíme znova do práce. Opravíme svou chybu. Medvídek bude spokojený”, shodly se obě.  

 

Po chvilce usilovné práce díra zmizela a medvídek vypadal opravdu dokonale.

 

Jehla s nití už napříště nebudou zbytečně spěchat. Pomalu, kousek po kousku, každý steh pečlivě  odměří a utáhnou.