Polesníčci

Polesníčci

Anotace: /Rubínek a sojka Berta 7.díl/

 

             
 
            Nad tůní se táhl mlžný opar a listí spirálovitě padalo pomalu na její hladinu. Paseku, louku i zahrádku zahalily zlatavé tóny babího léta. Z lesa se začalo ozývat hlasité troubení jelenů a šípky za tůní znachověly. Maliny a ostružiny dozrály a hlavičky hříbků prokukovaly mechem.
Rubínek pochopil, že se ozval Pan podzim.
Seděli s Barborkou u stolu, pili čaj a plánovali zásobení spíže na zimu a hlavně dřeva, aby bylo čím topit. To pro Barborku nebyl problém, jelikož borovice poshazovala na zem šišky, ta je na druhý den posbírala, rozštípala a nastrkala do dřevníku.

 
Potom jeden den nachystali vápno a hezky spolu spíži společně vybílili, že se až svítila čistotou.
A na další den oba běhali, Rubínek s trakařem plným malin, ostružin a hříbků, které navlékal na šňůrku a věšel do spíže, ať proschnou.
Barborka  si na chvilku odletěla a donesla dvě obrovské nůše mravenčích vajíček.
Potom seděli oba u tůně s udičkama nahozenýma na komáří larvy, hned je udili a věšeli vedle voňavých hříbků a spíže se jim hezky plnila.

 
A když spočinuli a uvařili si další teplý čaj, sedli si hezky do kuchyňky a znovu se ještě radili, co je třeba před zimou ještě udělat, když se Rubínek podíval z okna a uviděl před sebou na skomírající trávě sojku Bertu, která ryla do trávy zobáčkem obrovskou díru.

 
,,Kde jsem ho jen dala?" mluvila si pro sebe.

,,A jako, co kde jsi dala?" vyběhl rozčilený Rubínek ven a zakřičel na ni.

,,No, žalud přece!" odvětila Berta jako by nic.

,,Tady žádný žalud není a nebyl, ale je tu soukromý pozemek, jestli ti to nevadí!!" vypěnil Rubínek.

,,Nene, tady jsem ho dala!" tvrdila svoji Berta, aniž by si Rubínka nějak všimla a vyryla do trávy druhou díru. Rubínek přiskočil a zahrabal ji.

,,Nebo tady?" pravila a přerývala záhon a nebohý Rubínek za ní chodil po kolenou a všechny díry zahrabával, celý nešťastný, že má zahrádku samou díru, ale to ještě nebylo vše. Najednou Berta skočila do předsíně a začala vysekávat latě dřevěné podlahy.

,,Tady, tady, jsem ten žalud schovala!"už ho budu mít jásala si pro sebe.

,,Neschovala, tady nikdy žádný žalud nebyl!" protestoval Rubínek.

,,Ale jo, byl!" nenechala se odbít Berta a už se vrhala do kuchyňky.

,,To ne, nikdy! Do kuchyně ne, tam tě nepustím!" odhodlaně se postavil Rubínek mezi futra. Ale Berta si ho ani nevšimla, prolezla futry a Rubínek spadl na zem držíc se kliky. A řádění Berty pokračovalo.

 
Jenže v kuchyni seděla v klidu Barborka.

 
,,Cheche, ahoj Berto, ty stará sklerózo!" zasmála se v klidu.

,,Jéé, ahoj Barborko!" vypadlo z Berty.

,,Ten žalud máš zakopaný pod pátým smrkem, napravo od paloučku!" odvětila jí Barborka a pomohla nešťastnému Rubínkovi na nohy a postavila ho do země mezi vykotlanou podlahu z latěk.

,,No, máš to u mě a veliké díky!" pravila Berta, otočila se a byla ta tam.

 
,,Neboj, Rubínku, už dávno jsem tady chtěla tu podlahu vyměnit !" řekla Barborka a odvedla zdrceného Rubínka ven na trávník, tam ho posadila před tůni, namočila do ní malinový list a studený mu ho vlepila na čelo. Za chvíli přiletěla s plným zobáčkem krásně naštípaných a otesaných borovicových prken.

 
A hezky začala od kuchyně. Zbytky staré rozklované podlahy povyhazovala oknem ven, silnýma nožičkama uhrabala zem a začala pokládat nové borovicové prkna na zem, nu a kde byly velké, tam je otesala a nakonec vše zobáčkem do jemna uhladila, aby v nich nebyla ani nejmenší tříska. Pak vyměnila prkna v předsíni a nakonec poryla zahrádku, kterou celou hezky uhrabala do roviny.

 
Rubínek jen seděl a koukal na ni.

 
,,A příští rok zasejeme nový krásný anglický trávník!" zakřičela na něj přes okno!

 
Rubínek seděl na rozryté trávě před tůní a najednou k němu přiletěla Floe. Byla vybledlá, průhledná, jako by její barvy ztratily lesk. Zatřepala se na chvilku nad tůní a tu do tůně spadlo obrovské vajíčko.

 
,,Naschledanou přátelé, bylo mi tu s vámi moc dobře a opatrujte mi tu prosím mé děťátko!" pravila tiše a nechala se odnést větrem ve své náruči.

 
 
Rubínek stál večer sám opřený o roh chaloupky a díval se na hvězdy. Jedna z nich, Merilin byla jeho kamarádka.

,,Merilin, kde je teďka Floe?" zeptal se jí nesměle.

,,Už je tady mezi námi Rubínku!" odpověděla mu Merilin.

A tu se Rubínek najednou rozplakal. Inu některé věci je lepší zaspat.

 

Autor střelkyně1, 08.08.2017
Přečteno 530x
Tipy 6 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Kett, Philogyny1, Amonasr
ikonka Komentáře (7)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Určo bude brzo knížka :-))

09.08.2017 15:10:30 | Kettreagovat

Jak jsi na to prosímtě přišla?Ještě bude poslední díl přece!:-)a moc za vše děkuji!

09.08.2017 19:15:47 | střelkyně1reagovat

Protože si to Rubínek a spol... zasloužíííí :-))

10.08.2017 07:31:44 | Kettreagovat

nepopírám,že by to byl můj životní sen,už proto,že mi trvalo 13 let než jsem na ty pohádky přišla.Je srandovní že je mám v šuplíku dole,dva první díly o skřítkovi a strace Barborce.Jenomže já tam skřítka nechtěla,pak mi někdo v lednu poslal fotku a já si vzpoměla na dětství kdy jsme s mámou na Slovensku tyhle polesníky pekly na kamnech.A v tu ránu mi to došlo.Tedy ne v ránu,ale v lednu:-)))

10.08.2017 14:44:05 | střelkyně1reagovat

No a i kvůli těm 13 rokům si zasloužíš vydání :-))

11.08.2017 15:13:03 | Kettreagovat

ale,chci být Kačko skromná,vůbec nevím,ani nemám ponětí zda by se to dětem vůbec líbilo,takže zůstanu radši nohama na zemi,ty jedna pokušitelko!:-)))

11.08.2017 15:15:46 | střelkyně1reagovat

No..dítě sice nejsem,ale mě se to moc líbí,já jsem strašně pohádková
a žádná skromnost! už se prostě na to Tvé první vydání těšíím :-))

11.08.2017 15:19:26 | Kettreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter