Panenka Balerína

Anotace: Pohádku jsem napsal pro svojí sestřičku :-)

Kdysi dávno, v jednom malém království, žila malá princeznička. Jmenovala se Anka. Když jí bylo šest let, dostala v den narozenin malou tančící panenku. Pojmenovala ji Balerína. Panenka tančila pořád dokola na stole, když tu náhle spadla. Najednou panenka ožila a sama vstala. Jaké to bylo překvapení pro malou princezničku, když místo dřevěné panenky našla na zemi živou.

„Kdo jsi?“, zeptala se princezna. „Přece tvá panenka“, odpověděla Balerínka. A pak si povídaly a povídaly až do večera a byly by si toho ani nevšimli, nebýt klekání. A tak šly obě spát.

V noci se do zámku vkradli loupežníci. Brali zlato a stříbro. Jeden z nich si najednou všiml, že ta malá panenka se hýbe. A tak jí strčil do pytle. Panenka se probudila a divila se, kde je. Na hranici mezi královstvími vypadla z pytle. ,,Co si já jenom počnu“ povzdychla si. „Vždyť jsem tak malá, sama uprostřed lesa, daleko od všech.“ A tak se vydala po cestě lesem, až se unavila a ulehla ke kořeni staletého dubu.
Vtom se ozval silný hlas. „Copak zde děláš?“ Byl to hlas dubu.
„Nemůžu se dostat domů, ztratila jsem se.“
„A kdo jsi? A odkud jsi ? A co zde pohledáváš?“
„Jsem panenka princezny Anky. Vypadla jsem loupežníkům z pytle, když utíkali ze zámku.“ Panenka si hluboce povzdychla.
„Copak se děje ?“, optal se dub.
„Když já se nemohu dostat domů, ztratila jsem se a jsme příliš malá, abych mohla dlouho chodit.“
„Pojď sem!“, řekl dub a ukázal na malou prasklinu ve svém kmeni. Panenka poslechla a vlezla do dutiny. Tam pobíhalo mnoho malých skřítků po žebříčcích nahoru a zase dolů. Zástup skřítků se jí ujal a vedl ji po schůdcích až do koruny stromu. Tam ji posadili na velký dubový list a pustili po větru směrem k zámku. Za pár okamžiků se doklouzala až k zámku, k malé princezně.
A všem bylo veselo a veselo ….