JE MŮJ!

Anotace: *

 

      „Je můj!“ zavřeštěla Mafie a nasraně se odrazila. Vedla útok tak silně a takovou silou, že nemohla nezaznamenat uspokojivých výsledků.

 

     Ozval se tlumený výkřik a individuu se zdeformoval obličej. Překvapeně se zadívalo na plátěné boty, dozdobené krvavě rudými kapkami. Zaskočeno nečekaným vývojem situace trhlo hlavou. A jeho úžas vzrostl.

 

     Z nebezpečně malé vzdálenosti se do něj vpíjely zlověstně rozšířené smaragdové semaforky. Mafie se vítězoslavně usmála.

 

     Individuum se nečekaně vzpamatovalo. Necitelně se napřáhlo, aby ji udeřilo do slabin. „Do číče…“ vzrušeně mňoukla, když ji nemytá ruka jen o vlásek minula.

 

     „Mafi,“ zasyčel Mefisto leknutím.

 

     „V pohodě!“ mňoukla a oplatila útok.  

 

     Vzápětí se staly dvě věci. Aby odmrštilo haldu chlupů, která se na něj řítila a zmocnila se jeho lupu, zmobilizovalo individuum neviditelné svaly. Jenže po tolika deci tvrdého alkoholu (vypitého v hospodě Na růžku) koordinovanost jeho pohybů již doznávala značných nedostatků.

 

     Zlomilo se v ohybu a do jeho zadku se zarylo tisíce rozžhavených jehliček. Mefisto se rozhodl nic neponechat náhodě.

 

     Individuum v náhlém prozření a při bleskovém posouzení situace, zavrhlo možnost přímého boje a dalo se na ústup. Po bradě mu stékaly sliny.

 

     „Tsss…“  Mafii to odradilo od dalšího útoku. Se znechucením se dívala za mizejícím pobudou. Soupeři by i v boji měli zachovávat dekorum a nezbytné minimum hygienických návyků. Pečlivě si olízala zježené chlupy.

 

     Vytí sirény se přibližovalo. S účastí sledovala, jak ochromeného muže odvážejí do nemocnice. Za ní se něco pohnulo.

 

     „Mafi?“ Zkontroloval ji zrakem a čichem. „V pořádku?“

 

     Přitiskla se k němu. Voněl bojem a vítězstvím. Mechanicky mu začala upravovat srst, pečlivě a s láskou, od špiček oušek až po konec ocásku. Držel nehybně, celý blažený a spokojeně předl.