Moderní pohádka o Jonatánovi a Margaretě.

Anotace: V době, kdy princové už nejezdí na bílém koni ale v mercedesu a místo kočáru používají privátní letadlo, je třeba aktualizovat pohádkové náměty pro novou generaci.

Moderní pohádka o Jonatánovi a Margaretě.

Žili byli mladí lidé. Protože neměli dost rozumu, tak se rozhodli mít děti, aniž si dělali starosti o budoucnost. Záhy se jim narodili dvojčata, které se rozhodli pokřtít Jonatán a Margareta, protože si mysleli, že jim takováto jména umožní lepší budoucnost.
Tatínek podnikal a brzy jeho firma začala vzkvétat, maminka byla v domácnosti a starala se o potomky. Díky tatínkovým podnikatelským úspěchům se přestěhovali se z panelákového bytu do luxusní vilky na předměstí, s bazénem a krásnou zahradou, kde si děti celý den hrály, a docela se jim dařilo. Tatínek byl sice stále v práci a domů chodil jen občas v noci, byl totiž velmi zaměstnaný a měl mnoho neodkladných termínů.

Maminka jednoho dne šlápla v nedalekém parku u pískoviště na jehlu odhozenou nezodpovědným narkomanem, nakazila se neznámou chorobou a přes všechnu péči lékařů do týdne zemřela. Tatínek byl velmi zoufalý a nevěděl si z počátku rady, potom se ale rozhodl a přivedl dětem macechu, aby se mohl dál věnovat podnikání a absolvovat termíny.
Macecha byla ale zlá nymfomanka a přemýšlela, jak by se dětí co nejlépe zbavila, aby mohla nerušeně pořádat mejdany, chlastat, brát drogy, zvát si milence a vymyslela proto strašný plán. Uzavřela na děti vysokou životní pojistku, zavolala šéfa své ochranky a nakázala mu, aby děti prodal do zahraničí pedofilům.

Šéf ochranky byl ale v jádru hodný člověk, který by mimo službu neublížil ani mouše, svou úlohu psychicky nezvládl. Odvedl děti do hlubokého lesa a tam je ponechal svému osudu.
Maceše nahlásil, že děti jsou u pedofilů, dal výpověď a vstoupil do cizinecké legie.
Aby macechu oklamal, zaplatil za děti odměnou kterou dostal.
Macecha nelenila a nahlásila únos obou dětí na policii, která po nich vyhlásila celostátní pátrání, samozřejmě neúspěšné.

Děti zatím bloudily hlubokým lesem, volali o pomoc z plných plic, neboť macecha jim před odchodem odebrala mobilní telefony, stejně by jim to nebylo nic platné, hluboký les byl mimo dosah signálu. Dostaly hlad, měly sice platební kartu, ale v hlubokém lese nemohly najít žádný bankomat, a i kdyby ho našly, v lese nebyl žádný supermarket. A tak děti trpěly hladem, živily se lesními plody a pily vodu ze studánek z čehož dostaly průjem.
Pozdě v noci zahlédly v dálce jakési světélko a vydaly se tím směrem. Na lesní pasece stála malá chaloupka ve které svítilo světlo. Děti měly sice strach, ale hlad je popoháněl a tak se pomalu plížily k chaloupce. Nevěděly, že v chaloupce bydlí stará ježibaba, která v podzemní laboratoři ilegálně vyráběla drogy, další omamné prostředky a psychotropní látky.
V zahrádce kolem chaloupky pěstovala konopí a mák, aby měla hlavní suroviny pro výrobu omamných látek. Děti se proplížily makovým polem a na střeše chaloupky spatřily jakousi bělavou hmotu, v domnění, že se jedná o perník si kousíček ulouply a snědly. Okamžitě upadly do hlubokého spánku, neboť tam zlá čarodějnice sušila surové opium.
Čarodějnice, která právě v podzemní laboratoři míchala pervitín a extázi, uslyšela nějaký šramot a vyšla ven. Když spatřila děti, zasmála se a hned je zavřela do temné komory, kde dříve skladovala zásoby na výrobu perníku.
Ježibaba byla velmi ošklivá, měla svraštělou kůži na obličeji, vysušenou konsumací drog a alkoholu, špičatý orlí nos, pichlavé oči, bradavici na bradě z huby jí čouhal dlouhý fialový jazyk a byla také HIV positivní. Ve velké dýmce kouřila hašiš a byla drogově závislá, neustále musela konsumovat LSD, pervitín a extázi, aby nedostala absťák, kterého se velmi obávala.
Děti ji přišly právě vhod, jako na zavolanou, chtěla je klonovat a používat jako pokusné králíky při testování účinků drog. Zatopila a ve velkém kotli nad ohništěm začala míchat chromozomy.

Otec, který dlouho vůbec nezpozoroval, že děti nejsou doma, neboť byl velmi zaneprázdněný podnikáním, jim občas posílal SMS, na které mu však odpovídala lstivá macecha udržujíc ho v omylu a maskujíce svůj podlý čin. Teprve když jeho firma byla vytunelovaná jejím finančním ředitelem, který veškerou likviditu včetně půjček, za které tatínek ručil jejich luxusní vilou, poslal do Jižní Ameriky a zmizel, měl tatínek konečně čas k přemýšlení.
Vrátil se domů a ptal se po dětech, neboť si uvědomil že jsou jeho a ne na leasing jak se celou dobu domníval.
Macecha mu ale nebyla schopná dát žádnou odpověď, za jeho nepřítomnosti se nudila, všechny peníze vyházela za luxus, drogy a alkohol, ve své nymfomanii střídala partnery, nakazila se na AIDS a navzdory přivolané záchrance zemřela tatínkovi v náručí, aniž mu mohla cokoliv sdělit o osudu dětí.
Tatínka z domku vyhnal exekutor a tatínek se smutně a pešky (auto mu taky zabavil exekutor)
vydal do neznáma hledat děti. Na své pouti brzy skončil mezi bezdomovci na Hlavním nádraží, kde vybíral odpadkové koše aby se uživil a spal na kartónové krabici přikrytý novinami.

Děti záhy došly na to, co má zlá čarodějnice za lubem a přemýšlely, jak ji přelstít. Ze zbytků mouky, které našly v komoře, vyrobily tabletky, které byly k nerozeznání od pervitinu a podařilo se jim je podstrčit ježibabě.
Čarodějnice v domnění že se jedná o její oblíbenou drogu jich užila netušíce že se jedná o placebo a pod vlivem absťáku upadla do komatu. Jejího bezmocného stavu děti chytře využily a zavřely jí do komory.
Po procitnutí se ježibaba snažila dohnat výpadek drogy, sáhla po heroinu ukrytém v tajné kapse a předávkovala se.

Otec se mezitím na Hlavním nádraží seznámil s jedním bezdomovcem, který mu se slzami v očích vyprávěl svůj osud. Byl to bývalý šéf ochranky, který se po dezerci z cizinecké legie stal bezdomovcem ve Francii, stýskalo se mu ale po domově a tak se vrátil, neboť, jak tvrdil, když už má být bezdomovcem tak jedině doma.
Vylíčil otci celou pravdu, tatínek mu poděkoval za šlechetný čin a okamžitě se vydal do hlubokého lesa hledat děti.

Záhy spatřil na pasece malý domek a před ním děti, které právě rekultivovaly zahrádku. Padli si do náručí a plesali, všichni byli nesmírně šťastní až dojetím plakali.
Protože neměli kam jít, rozhodli se v chaloupce zůstat. Živili se sběrem hub a léčivých bylin, v zahrádce pěstovali biologické produkty a měli tam i krásnou kvetoucí skalku, kterou jim všichni záviděli.

Díky konsumaci nezávadných přírodních produktů se všichni dožili vysokého věku a stali se z nich ochránci přírody. A jestli nezemřeli tak jsou tam dodnes.