Odolný kaktus

Uprostřed pouště stál kaktus. Stál tiše a s nikým se neodvážil promluvit, styděl se. Žádný člověk ani rostlina kaktus neměla ráda kvůli jeho mlčenlivosti.

 Jednou se ke kaktusu přiblížila kočka. Kaktus ji chvíli pozoroval. „Proč si nechceš s nikým hrát,“ mňoukla a šťouchla kaktus packou, který ji hned popíchal.

 „Nemám rád společnost,“ řekl tvrdě.

„Mňau! Ty jsi jako bouře, chvíli hučí a pak odejde,“ vztekala se kočička.

 „Máš být příště opatrnější,“ nedal se kaktus.

 „Ale ty jsi nemusel ublížit, nic jsem ti neudělala,“ kočička a šla od kaktusu dál.

V tom se z nebe snesl na zem Lloyd. „Dobrý večer všem,“ pozdravil pán nebes.

 „Jen jsem si chtěla s někým hrát,“ omlouvala se kočička, když spatřila Lloyda.

 „Nejdu soudit tebe, ale kaktus,“ otočil se přísně na kaktus.

„Jsi náladový jako bouře, ubližuješ nevinným, a ještě máš tu hrdost, že místo omluvy hledáš viny na druhých,“ vztekal se Lloyd.

 „Jsem rád sám, ať mě ty zvířata nepřemlouvají k hraní,“ posmutněl kaktus.

 „Proč rovnou na rovinu neřekneš, že si s nimi nechceš hrát, ale radši jim ublížíš?“ Pokračoval Lloyd.

Kaktus mlčel.

 Lloyd si kaktus zasadil do své nebeské zahrady a pokoušel se kaktus polepšit, ale kaktus neposlechl nikdy.

 Stále byl pevný jako skála, dokud se nepokusil Lloydovi někdo ublížit.

Pokud někdo ublíží Lloydovi, kaktus bude první, kdo Lloyda ochrání.