Simijatrus

Anotace: Příběh vlkodlaka

Simijatrus se postavil k oknu a vyhlédl. Pršelo. Kapky deště bubnovaly svůj tanec do parapletu. Otřásl se zimou, věděl, že za chvíli vyjde měsíc a on se půjde váben lunou toulat ven do toho deštivého počasí. Tiše si pro sebe zavrčel a svléknul se. Už věděl, že si při proměně potrhá svůj oblek, tak si ho vždycky před proměnou svlékával a čekal až vykoukne měsíc.
Mraky se pomalu začaly rozestupovat. Z pod nich vykoukl zářívý paprsek. Simijatrus věděl, citíl to. Luna byla už skoro venku, když v tom její polovinu překryl černý kotouč. Simijatrus vrčel, částečné zatmění. Neměl ho rád, znamenalo to, že zůstane na půl uvězněn jak ve člověčím, tak v vlkodlačím těle.
Tak se i stalo. Vypadal jako nějaké zrůda, vlčí uši a zuby, lidské oči, rovné tělo s dlouhými bílými chlupy. Simijatrus patřil mezi ty vznácné vlkodlaky, jejiž srst měla bílou barvu. Nevěděl jestli má být na to hrdý, nebo to proklínat. Lovci ho tak snadno našli. Jeho srst jim svítila jako maják lodím na cestu.
I když se mu nechtělo, jeho vlčí pudy ho nutily jít ven, hledat kořist a zardousit ji. Vyšel ven, venku už přestalo pršet, tak byl rád, že aspon nebude celý promočený. Simijatrus, i když ho jako jeho kolegy sžíralala touha po čerstvém lidském mase, nelovil lidi. Místo toho se zaměřoval na vysokou zvěř a snažil se přinutit svoji mysl, že jde o člověka.
V hustém křový před ním se něco hýbalo. Opatrně se přiblížil a viděl mladou srnku. Mlsně se olízl a skočil. Rychlá srnka uskočila stranou a dala se do běhu. Simijatrus však věděl jak na ni. Tiše ji sledoval, a čekal až se unaví během a odpočne si. Když srnka zastavila, opět na ní zaútočil. Dala se znovu do běhu. Opakoval to několikrát, až vyčerpaná srnka ulhela k zemi a on ji pohodlně zardousil.
Jeho tesáky draly za živa z jejího těla maso, krve jen z tepny řinčela kolem. Malé srnčí tělo se zmítalo ve smrtelné agonii. Citíl vzrušení, citíl napětí. Tyhle okamžiky miloval, uštvat kořist, a pak z ní brát život, trháním jejího měkkoučkého masíčka. Srnka byla už téměř celá snězená, když v tom zasvištěly kulky Simijatrusovi kolem uší...