I chodník je nebezpěčný...

Pan Novák se velmi bál o svůj život. Proto nejezdil ani autem, ani vlakem, ani autobusem. Také při představě letadla se mu dělalo špatně. Buďto seděl doma nebo chodil na krátké procházky a to jen tudy, kudy vedl chodník. Nebude si přece mazat boty nebo co kdyby o něco zakopl! Chodíval pomalu, aby si neunavil srdíčko a pochvaloval si, jak bezpečně žije- až jednou....zase si to vyšlapoval po ulici, která se jmenovala Čechova a myslela na to, jestli se také nějaká ulice bude jmenovat po něm."To bych do ní chodil na procházky nejraději." V té chvíli si na malém balkoně hráli dva kluci. Stavěli z cihel, které už tatínek nepotřeboval, garáž pro autíčka. Nebyli ale žádní velcí stavitelé a jejich velkostavba se brzy ropadla. Jedna z cihel si to namířila z balkonu rovnou dolů a klepla pana Nováka přímo do hlavičky.