Upíří chutě - part 6

Anotace: Na nějakou dobu jsem ztratila inspiraci, ale je tu další díl. Takže, příjemné počteníčko :)

Jacob spěšně vyběhl z domu k místu zápasu a zůstal překvapeně stát. Všude byly poházené větve od malých a ostrých až po velké a tupé. Jedna Gacktova dýka byla zaražená v nedalekém pařezu. Druhou Jacob nikde neviděl.
Nejdříve došel ke Kim. Ležela tváří k zemi v kaluži vlastní krve. Bylo mu jasné, že je mrtvá. Přišel tedy ke Gacktovi. Nebyl na tom moc dobře, přesto ale žil. Jacob neváhal. Vzal zraněného Gackta do náručí a chtěl se s ním co nejrychleji dostat do domu, protože už pomalu začínalo svítat. Nestihl to.
Vyšlo slunce.
Kimino tělo se v jeho paprscích rozpadlo na prach. Jacob překvapeně stál před vchodem stále s Gacktem v náručí. Myslel si, že už nikdy nebude moct vyjít na slunce. S úsměvem pak vešel dovnitř, opatrně uložil Gackta do postele a šetrně mu ošetřil rány. Poté si sedl do křesla a čekal.
Zapadalo slunce. Gackt pomalu otevřel oči. Nad ním se zrovna skláněl Jacob a kontroloval mu rány.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se Jacob a usmál se. "Dal sis teda pořádně načas... byl jsi mimo skoro tři dny... Ne, radši nemluv," dodal, když si všiml, že Gackt chce něco říct. "Ztratils hodně krve. Musíš si odpočinout." Gackt s ním musel souhlasit. Ten souboj ho totiž stál příliš mnoho sil. Po chvíli upadl do neklidného spánku.
Jacob, když si všiml, že Gackt usnul, se uvelebil v křesle. Měl chuť jít ven, ale nemohl tady Gackta nechat samotného. Co kdyby se mu něco stalo? Místo toho se pokusil usnout. Byl dost unavený, protože o Gackta pečoval skoro celé tři dny, po které byl v bezvědomí.
Konečně se mu podařilo usnout... Zdál se mu sen o tom, jak by jeho život vypadal, kdyby Gackta nikdy nepotkal.
Když se po několika hodinách probudil, byla tma. Chtěl se znovu podívat na Gacktovy rány, ale postel byla prázdná. Pečlivě prohledal celý dům, ale nikde ho nenašel. Zkusil to tedy venku. Sotva vyšel z domu, našel ho nehybně stát uprostřed mýtiny, kde se před čtyřmi dny odehrál onen osudný zápas.
"Ty máš přece odpočívat," řekl Jacob.
Gackt se usmál. "Díky tobě už jsem v pořádku."
"Tak to jsem rád, že je ti líp. Ale ještě by ses neměl moc namáhat." Z jeho hlasu Gackt vycítil jeho starost o něj. Musel se znovu usmát.
Najednou se na Jacoba otočil s velmi vážným výrazem ve tváři. "Musíš se naučit ještě dvě velmi důležité věci, které ti pomohou k přežití. Ta první je, umět naslouchat svému okolí a přibližně rozeznat zvuky ooolo tebe. A teď ta druhá věc... musím tě ještě naučit, jak se bránit proti vlkodlakovi. Doufám ale, že žádného už nepotkáš."
"Myslel jsem, žes mě už všechno naučil."
"To jsem si myslel taky, ale když jsem zahlédl toho vlkodlaka, uvědomil jsem si, co ještě neumíš."
Jacob dostal nápad. "Co takhle zajít někam do parku a tam si na někoho počíhat?"
Gackt neměl nic proti.
Zašli tedy do toho nejbližšího. Měli štěstí. Narazili na skupinku tří lidí, kteří se spolu hádali. Gackt se na ně chtěl vrhnout, ale Jacob ho zarazil a naznačil mu, že se stále ještě musí šetřit.
Jacob tedy skočil mezi ně. Dva lidi omráčil a do třetího se hladově pustil. Gackt mezitím pomalu přišel k jednomu omráčenému člověku a, stejně jako Jacob, se do něj zakousl. Posledního si dali napůl. Když se nasytili, nezdržovali se úklidem těl a odcházeli pryč. Byli skoro venku, když najednou zaslechli zděšený výkřik. Aby to nebylo podezřelé, vrátili se zpět.
U tří mrtvol stála žena s policistou, který si vše zapisoval do svého notesu a snažil se najít nějaké stopy. Když zvedl hlavu, všiml si Gackta a Jacoba. Ti dělali, že mrtvé vidí poprvé a snažili se tvářit překvapeně a vyděšeně zároveň.
Gackt prolomil mlčení. "Co se tady stalo?"
"Proč vás to zajímá?" zeptal se policajt příkře. "Jste snad od novin nebo co?"
"Ne, jsme jen zvědaví. Zrovna jsme šli z jednoho klubu, když jsme zaslechli křik."
"Z jakého klubu jste?"
Jacob rychle zareagoval. "Jsme členové ghotic klubu."
Policajt zjevně neměl rád gothiky a tak už je nechal být. Místo toho se obrátil k ženě, která se snažila přemáhat zvracení a nedívat se na zem.
Gackt s Jacobem v klidu odešli. Ještě zaslechli, jak si policajt žádá tým specialistů. Jacob se znepokojeně podívat na Gackta. "Nemáš strach, že můžou zjistit naše DNA?"
Gackt se usmál. "Nikdy se jim to nepodaří." Pobavilo ho, když se na něj Jacob podíval nevěřícným, nechápavým pohledem. "Někdy ti to vysvětlím." Slíbil.
Šli ještě asi dva kilometry. Když už byli skoro u řeky, Gackt se náhle zastavil. Jacob ušel ještě pár kroků, než si všiml, že jeho společník není vedle něj. Rychle se otočil a viděl Gackta, jak se právě skácel k zemi.