A není to jedno?(28.3.2008)

Anotace: Kdyby tu byla sekce minižblepty, dám to tam. Popisy asi budete postrádat, jako u všeho co píšu, ale nevím proč Vám na nich tak záleží. Vždyť je to jedno, ne?

Stáli uprostřed davu. Dva muži. Ztraceni mezi tisícovkami jiných, na vlas stejných. Nikdo neznal jejich jména, neměli ani čísla. Bylo to dávno, počítat a číst uměl málokdo. Stáli tam, odhodlaně hleděli na obzor. Tváře měli osmahlé sluncem, unavené bojem. V očích jim planul zarputilý plamínek. Rty měli pevně semknuté. Zbytek hlavy zakrývala helmice. Kolem ramen měli připnutý plášť, již zbarvený krví. Cizí, nebo jejich, neni to jedno? Hruď měli obnaženou a plnou šrámů. Svaly na rukou jen hrály. V pravé ruce svírali meč, v levé štít. Byli daleko od prvních linií, ale byli ve střehu. Půjde to rychle, až to vypukne. Na obzoru se formovala nepřátelská armáda.
"Co myslíš, přežijem i tuhle?" Zeptal se tiše ten nalevo.
"Možná." Odvětil druhý. "Není to jedno?"
Ten nalevo už nic neřekl, ale přemýšlel:
"Kvůli sporu, který jsem si nezačal. Doma mě čeká žena a spoustu dětí. Kolik jich vlastně mám? A jsou vůbec všechny moje? A není to vlastně jedno, když je mám všechny stejně rád? Musím odsud pryč."
"Hej ty," šťouch do toho napravo, " hodně štěstí. Moje místo jed aleko odtud."
"Srabe." Pomyslel si ten druhý. "To by šlo všem, akorát zdrhat! A my budem bojovat a zabíjet za svobodu jejich rodin. Za to aby měli kde pást svoje hloupé ovce. Za to aby měli co jíst a voda, kterou pijí aby nebyla rudá jejich krví. A tohle máme za to všechno!? Umíráme a Vraždíme. Jsme horší než zvířata a děláme to pro ně! A oni? Zdrhnou."
První z muž se pozpátku proplétal řadami válečníků. Šel dlouho a pomalu. Ostatní se nedivili. Každou chvíli někdo utíkal a každou chvíli se k nim někdo nový přidal. Už byl skoro u cíle, už skoro viděl světlo mezi rameny stojících mužů.
V tom se začalo něco dít. Řadami začal cloumat hrozivý válečný ryk. Prostupoval muži rychle jako mor vesnicí. Mužům rudla bělma. Stávali se z nich dravci.
Už byl skoro venku.
V tom se řady rozeběhli kupředu.
"A není to vlastně všechno jedno?" Pomylsel si ten, co zůstal v bitvě, než se mu i poslední zbytky mysli slily v jednu žhavou adrenalinem tepající nenávist a vrhl se s křikem na prvního nepřátelského vojáka.
A co se stalo s tím, který utekl? Přežil to? Neušlapali ho? Dostal se k rodině? A co ta bitva? Kdo vyhrál? A co ten statečný, který zůstal? Žije?
I když... Na co tolik otázek?
Koneckonců... Není to všechno jedno?