Dánové jsou melancholičtí

Anotace: Velmi krátký "hororový" příběh. Ale má pokračování. :-)

Nad jeho postelí visel velký plakát s nápisem "Dánové jsou melancholičtí". Pod postelí měl ukrytou orientální dýku a lahvičku s jedem cyankáli. Celý život chodil oblečen výhradně v černém a nikdy se neusmál. Ani jako malé miminko se nesmál na příbuzné, kteří na něj dělali trapné obličeje. Po čase se ho začali všichni stranit a on lidskou společnost také nevyhledával. Uzavřel se do sebe a celých dvacet let svého života strávil zavřený v temném domě na konci ulice, který patřil jeho zesnulému strýci, který byl za života známým podivínem. Po celou dobu měl zavřené okenice a nevycházel ven. Jeho kůže nedostatkem slunečního svitu zprůhledněla a vlasy zbělely. Těch pár lidí, co ho ve stínech spatřili, už se z té strašné zkušenosti nikdy nevzpamatovali.
Po dvaceti letech samoty a studia (bylo mu 25 let) se odhodlal vyjít ze svého úkrytu. Avšak nikoliv ve dne, ale v noci se vyplížil ze dveří, zahalen do dlouhé černé peleríny s kapucí. Když se ocitl na ulici plné lidí a neonových světel, chtěl se nejdříve otočit a uhánět zpět, ale opanoval svůj strach a vmísil se do davu. Studoval lidskou rasu a došel k tomu, že nejsou hodni své existence. Ženou se jen za penězi a tělesnými požitky, jsou krutí a bezcitní, nemají špetku cti či ušlechtilosti v těle a za nějakou tu korunu jsou ochotni i duši ďáblu zaprodat.
Rozhodl se, že si nezaslouží vládnout živočišné říši a začal všechny v tom městě systematicky vyvražďovat. Zabil všechny; muže, ženy, děti, staré lidi. Nikdo neunikl stisku jeho žilnatých a silných rukou. Přiblížil se k nim jako stín a studenými prsty objal jejich krk, a pak už jen držel, dokud nevydechly naposled. Byl pohromou.
Všichni jsou už mrtví, ale jeho práce ještě není u konce. Na světě jsou miliony měst, která musí zničit. A on to udělá. Nikdo není v bezpečí před měňavým přízrakem, před chlapcem, který nezná slitování, před tím, jenž vypil cyankáli a nezemřel, tím, jenž má hluboko v lebce vraženu dýku a nekrvácí.