Rota A - 6. díl: Vesnice

Anotace: Muži z první čety jdou po stopách útočníků z minulého dílu.

Michal Rum klečel za drobnou zídkou po levé straně ulice, měl o ni opřenou hlavěň své pušky, pohledem pročesával každý metr ulice před sebou a čekal, až jeho muži prohlédnou jeden z domů, aby mohli pokračovat v postupu. Podle Američanů se do této vesnice stáhli útočníci, kteří napadli v lese 2. četu. Každé z družstev 1. čety do vesnice vstoupilo z jiné strany a již 15 minut trávili tím, že ve svém sektoru prohledávali dům od domu a snažili se najít nějaké známky po ozbrojencích. Stále směřovali k centrálnímu náměstíčku, kde se mělo 2. a 3. družstvo spojit a kryté 1. družstvem vyčistit náměstí a pak rozhodnout o dalším postupu. Hlavní problém však nebyl v tom, že vojáci zatím nenašli žádné známky po ozbrojencích, větší starosti Rumovi dělalo, že nenašli absolutně vůbec nikoho. Všichni civilisté byli někde pryč, přestože interiéry domů prozrazovaly, že jejich obyvatelé je museli opustit ve velkém spěchu najejvýš před pár hodinami.
,,Rume, tohle smrdí." Řekl potichu Albers, klečící za svým velitelem družstva, při čemž oči ani na okamžik nespustil ze sektoru, který měl krýt. ,,Tálibové mají oči všude a moc dobře věděli, že si semhle pro ně jdeme. Takže buď jsou dávno pryč, nebo je tu na nás nachystaná léčka. A protože civilové se zdejchli, ta druhá varianta je o dost pravděpodobnější."
,,Drž hubu a hleď si svýho," opáčil Rum. Sám to všechno moc dobře věděl, avšak nepotřeboval znepokojovat ostatní muže víc než bylo potřeba. Už tak měli všichni nervy napjaté až k prasknutí.
Po zhruba dvou stech mestrech se ulice, v níž Rumovo družstvo právě stálo, otevírala do širokého náměstí, které bylo cílem jejich postupu a po stranách do ulice ústili mezi domky různé malé boční uličky.
Náhle se ozval další střelec z Rumova družstva - Igor Stevič. ,,Vidím pohyb, na dvanácti hodinách, v domě na náměstí..."
Michal Rum už se chystal nařídit svému nejlepšímu střelci, vybavenému moderní verzí staré osvědčené odstřelovací pušky M-21, Davidu Monsovi, aby se na to místo zaměřil, když se v okně objevil záblesk z hlavně a vstříc vojákům se vydala dlouhá dávka olova.
,,Kryjte se, to je Duška!" Zařval někdo. (Sovětský těžký kulomet DŠK ráže 12,7 mm, který nadělal spoustu starostí a snad ještě více mrtvých již sovětské armádě v 80. letech). Kulometčík byl naštěstí nezkušený, vojáky si nenechal přijít blíž a střelbu zaměřil vysoko nad jejich hlavy.
Michal Rum tentorkát zůstal pánem situace a ihned začal vydávat rozkazy: ,,Karparowski, kouřovou clonu! Stevič, Christensen a Mons, vyčistětě tu třípatrovou budovu u které stojíte, počkejte až se roztpýlí kouř a zneškodněte kulometčíka! Ostatní se mnou, na náměstí se dostaneme z levé strany, přes boční ulice!" Ještě než domluvil, Karparowski již hodil dopředu kouřový granát a krytí před kulometnou palbou šedým dýmem muži začali vykonávat rozkazy.

Igor Stevič viděl, jak ostatní mizí v boční uličce a připravil se vtrhnout do domu. Byl s ním Jamie Christensen, který u sebe nosil výkonný dalekohled a v případě potřeby byl Monsovým pozorovatelem a Mons, který si hodil svoji odstřelovací pušku M21 na rameno a vytasil pistoli, Colt 1911. S M4 se místnost vyčistit dá, ale s větší a jednou tak těžkou M21, neschopnou plně automatické střelby už moc ne. Mons si stoupl ke dvěřím u kliky a Stevič s Christensenem ze strany, kde byly panty.
Mons vykopl dveře a Stevič vtrhl do budovy, těsně následován Chistensenem. Místnost byla prázdná a vybavená jen několika skromnými kusy nábytku.
,,Vpravo čistý!" Zahlásil Stevič.
,,Vlevo čistý!" V zápětí oznámil Christensen. Mezitím vstoupil do místnosti i Mons. Na konci dlouhé a úzké místnosti byly schody do vyššího patra a nějaké dveře. ,,Kryju schody", řekl Stevič a v okamžiku slyšel Christensenovu odpověď: ,,Monsi, jdeme dveře." Stevič tedy zaklekl pod schody, namířil svoji zbraň do vyššího patra a koutkem oka viděl, jak jeho dva spolubojovnící vtrhli do dveří. Kromě neutichající palby ze sovětského kulometu uslyšel nějakou další střelbu, zvuk identifikoval jako M4 a usoudil, že Rum vstoupil do kontaktu s nepřítelem. Radši se však vysílačkou ujistil: ,,WILDCAT 1-1 ALFA, TADY JE BRAVO, SLYŠÍM STŘELBU PŘIBLIŽNĚ Z VAŠÍ POZICE, POTVRDTĚ."
,,TADY ALFA, JSME V KONTAKTU S NEPŘÍTELEM, POKRAČUJEME K NÁMĚSTÍ, KONEC." Rumův hlas zněl docela klidně. Stevič v něj měl plnou důvěru, konec konců byl první kdo zareagoval při přepadu jejich konvoje a jeho rozkazy do vysílačky je všechny probraly z šoku a i tentorkát zareagoval bleskurychle.
Když se k němu opět připojil Christensen a Mons, trojice společně opatrně postupovala po schodech do vyššího patra. Druhé podlaží tvořila jedna rozlehlá místnost, v níž bylo pouze pár otevřených a prázdných skříní a schody do třetího patra. Stevič opatrě postupoval směrem ke schodům. Náhle z nich seběhl muž, s AK-47 v ruce. Steviče náhlé zjevení jen pár metrů od něj vylekalo, sice rychle několikrát zmáčkl spoušť, avšak v překvapení nebyl schopen dobře zamířit a trestuhodně minul. To kdyby viděl Rum, tak mě zastřelí sám, stihlo mu blesknout hlavou, než muže poslalo k zemi 7 střel z Monsova Coltu. ,,Přebíjím," oznámil suše a po další vteřině pokračoval, ,,připraven!" Trojice se znovu dala do pohybu a bez dalšího incidentu dostala do třetího patra. Když se ujistili že v něm také nikdo není, Stevič se vrátil do druhého patra, aby mohl dvojici nahoře krýt záda. Oba muži ve třetím patře pracovali mlčky. Z okna viděli přes rozptylující se kouřovou clonu dům, v němž byl kulometčík. V místnosti byl malý stůl, který si postavili do vzdálenosti zhruba metr a půl od okna, aby si o něj mohli opřít pušku a dalekohled, ale aby je neprozradila hlaveň trčící z okna. Za necelou minutu byli připraveni. Mons měl na stole postavenou svoji M21 na dvojnožce, a pro jistotu si vedle zbraně postavil také dva náhradní zásobníky, aby je měl rychle k dispozici, a vedle něj Christensen upíral svůj zrak přes dalekohled ke kulomentému hnízdu. Viděl vousatého muže v přítmí pokoje, stojícího za velikým kulometem, který střídavě stále posílal krátké dávky do ulice, jíž původně postupovalo Rumovo družstvo a pak delší dávky někam víc do leva, kde pravděpodobně v uličkách viděl družstvo postupovat směrem k náměstí.
,,Dvoupatrová budova na dvanácté hodině, okno uprostřed, muž za kulometem. Vzdálenost dva-šest-nula. Vítr, vanoucí ze severu na jih, půl jednotky." Na okamžik mrkl na střelce vedle sebe, jak soustředěně upravoval nastavení svého zaměřovače.
,,Cíl zaměřen," potvrdil Mons.
Christensen ještě vteřinku počkal a pak vydal povel k palbě. Mons se nadechl, ve dvou třetinách výdechu pak zadržel dech, načež v okamžiku přesně mezi jednotlivými srdečními tepy jemně stiskl spoušť. Zpětný ráz pušky střelce kopl do ramene a projektil ráže 7,62 se vydal na svou cestu k cíli. Zhruba v momentě, kdy prázdná nábojnice dopadla na zem Christensenovi u nohou a Mons se teprve chystal vydechnout, projektil vnikl muži u kulometu do hlavy mezi pravým obočím a kořenem nosu a než se k němu dostal také zvuk výstřelu, již padal mrtvý k zemi. Christensen v dalekohledu uviděl, jak muž prudce zvrátil hlavu a za temenem se mu na krátkou chvíli objevil obláček krve, ona pověstná růžová mlha. ,,Zásah," zahlásil hlasem, který jen velmi obtížně skrýval vzrušení.
,,To si piš že zásah, brácho!" Odpověděl mu nadšený Mons. Christensen se chopil vysílačky: ,,TADY WILDCAT 1-1 BRAVO PRO 1-1 ALFA, KULOMETČÍK JE DOLE."
,,DOBRÁ PRÁCE BRAVO, MĚL NÁS CELOU DOBU NA MUŠCE A SOLIDNĚ NÁM TADY ZATÁPĚL. JAKÝ MÁTE ZE SVÉ POZICE ROZHLED?"
,,PERFEKTNÍ ROZHLED PO CELÉM MĚSTĚ."
,,VÝBORNĚ, ZŮSTAŇTE NA POZICI A HLASTE, POKUD UVIDÍTE NĚCO PODEZŘELÉHO. ALFA KONČÍ."

Rum si pořádně oddechl, několikrát je ten parchant málem dostal. Prostříleli se přes několik úzkých uliček a malých dvorků, přičemž se každou chvíli vystavili palbě kulometčíka z náměstí a jen díky skvělému výcviku krytí a manévrování se jim podařilo vše zvládnout.
Rum teď klečel na levé straně ulice a za ním stál Albers. Na druhé straně ulice byli Karparowski, Schmeichel a Rawls. Zbývalo jim jen nějakých patnáct metrů aby se dostali na náměstí.
Náhle Rum ucitíl prudkou ránu do hrudi. Připadal si, jako kdyby ho kopl kůň, rána jej povalila na zem a vyrazila mu dech. Se zhruba vteřinovým zpožděním si uvědmil, že byl postřelen. Chtěl si sáhnout pod vestu, aby zjistil zda krvácí, ale to už jej Albers jednou rukou táhl do nějakého domu, při čemž ještě zvládl druhou rukou střílet směrem k náměstí, odkud se mezitím rozpoutala divoká střelba. Odtáhl jej do jakési temné místnosti, vykoukl z okna a vypálil několik krátkých dávek ze svého kulometu. Poté se otočil zpět ke svému veliteli, který se však již zvedal ze země. ,,Je to dobrý Albersi, zachránila mě neprůstřelná vesta." Náhle se ozvala vysílačka: ,,TADY WILDCAT 1-2, SPOJILI SME SE S 1-3 A SPOLEČNĚ VSTUPUJEME ZE ZÁPADU NA NÁMĚSTÍ."
,,1-1 ROZUMÍ, KRYJEME VÁS Z JIHU." Rum vykoukl z okna. Na západě skutečně rozpoznával siluety svých spolubojovníků, jak postupují náměstím vstříc náhlé úporné palbě nepřátel. Úzké a malé okno však Rumovi a Albersovi neumožňovalo dobrý výhled na nepřátele, avšak nějakých dvacet metrů před domem stál vrak nějakého auta.
,,Albersi, odsud vydíme hovno, přesuneme se za to auto, půjdeš první." Albers vykoukl z okna, aby se ujistil že ví kám má jít, pokývl hlavou a stoupl si ke dvěřím. ,,Jdu!" Zavolal nahlas. ,,Běž!" Odpověděl mu Rum. Tím mu oznámil, že ví co má v plánu a je připraven jej krýt. Albers tedy vyrazil ze dveří a Rum začal střílet směrem k náměstí, byť si uvědomoval že ze své pozice toho pravděpodobně moc trefit nemůže.
,,Jsem připraven!" Zvolal po pár vteřinách Albers. Byl už tedy skryt u auta a byl připraven krýt Ruma. Rum si uvědomil, že střelba přichází z pravé strany, proto si přehodil pušku do druhé ruky a pažbu si opřel o levé rameno. Tak mohl běžet směrem k autu a zároveň střílet na nepřítele. Zavolal tedy: ,,Jdu," vyčkal na Rumovo povrzení a vyběhl ze dveří. Vyrazil nejrychleji jak dokázal, střílel směrem k nepříteli a posledních pár metrů překonal doslova tygřím skokem. Zpoza auta oblédl situaci. Viděl druhé a třetí družstvo jak postupují stále vpřed a slyšel, že palba nepřátel postupně utichá. Viděl, že zbytek jeho mužů se přesunul do výhodné pozice za širokou zídkou a pálili k nepříteli, který střílel na jeho muže z několika domů na druhé straně náměstí. Několikrát vystřelil do okna z nichž přicházela střelba, vyměnil prázdný zásobník a rozhodl se změnit pozici. Zhruba patnáct metrů od jejich pozice směrem k nepříteli byl další vrak auta. To bude dobrý kryt.
,,Albersi, přesuneme se k tomu autu na jedné hodině, patnácti metrech!"
,,Ok, jdu!".
,,Běž" Odpověděl Rum a začal střílet směrem k nepříteli, aby kryl Albersův postup. Ten doběhl k autu, oznámil Rumovi že je připraven a celá procedura se opakovala. Takhle dvojice za neustálé střelby pomalu postupovala směrem k nepříteli, když si Rum uvědomil, že ten již prakticky přestal střílet. Poté se do vysílačky ozval Mons: ,,TADY WILDCAT 1-1 BRAVO, VIDÍM ZHRUBA DVACET OZBROJENCŮ PRCHAT ULICEMI NA VÝCHOD, SMĚREM OD VAŠÍ POZICE, ALE NEMÁM DOBRÝ VÝHLED, NEMŮŽU STŘÍLET, POTVRĎTE PŘÍJEM."
,,TADY 1-1 ALFA, POTVRZUJI. ZŮSTAŇTE NA POZICI."

Velitelé družstev se krátce poté, když bylo jasné že nepřítel opravdu uprchl, sešli k rychlé poradě na náměstí. Podali vysílačkou zprávu na základnu, odkud jim však bylo nařízeno se vrátit. Talibanci v oblasti měli ve zvyku v podobných situacích podnikat masivní protiútoky na své bývalé pozice a ve třech družstvech by se jim Ykalymnosští pěšáci jen těžce ubránili. Po návratu na základnu se prý dohodne další postup. Rum tedy promluvil do vysílačky k ostatním: ,,Tak jo pánové, Tálib prý touto dobou nejspíš chystá protiútok, takže máme nařízeno RTB (Return to base - návrat na základnu). Vyšší šarže už rozhodnou, co bude dál."