Nevinný stalker

Anotace: Jako hřích mu to nepřipadalo, vše bral ve jménu vášně a lásky. Ale jednou to Báťuškovi stejně řekne. Jenže ne tuto neděli. Tak dobře se ještě neznají. Opatrně se rozhlédl, nasedl do auta a zkontroloval pohyb ve zpětných zrcátcích. Nic. Odjel z parkoviště.

 

Seděl v autě a čekal. Vnímal tmu, svoji vlastní tíseň i ticho, které se rozléhalo na otevřeném podlažním parkovišti hradeckého Futura. Poslední týdny se to všechno ještě více vystupňovalo. Magda byla kvůli tomu mocnému stalkerovi čím dál bezmocnější. Trpěla silnou nespavostí a při návštěvě jejich oblíbené kavárny ,,Pod Věží“ mu vyprávěla o svých děsech, které jakoby vystupovaly z tohoto světa. Teď si uvědomil, jak skoro nevnímal její modré oči a smyslné rty a propadal se s ní do stejného bahna beznaděje, ze kterého jej čím dál obtížněji vytrhávala její něžná slova ,,Dušane, neboj, když spolu dál vydržíme, jistě se to změní, nechá toho, uvidíš“ Ale Magdin smutný úsměv povzbudivě nepůsobil. A to jej trápilo, chtěl ji pomoci, proto tu strnule pozoroval, jak mráz kreslí na čelní sklo jeho ojetého auta a připadal si jako lovec na čekané, před zvláštním lovem, ke kterému vlastně neměl dost odvahy. Minuty se brodily věčností a stále se nic nedělo. Přivřel oči a pustil si ten němý film. Vzpomínal, jak to vlastně začalo, tenkrát před sedmi lety, když se s Magdou seznámil na večerním kurzu francouzštiny. S tou magicky přitažlivou blondýnkou, která byla o pět let starší, ale nejen její zvonivý smích vypovídal o podstatně mladším věku. Zpočátku spolu chodili tmou za město a vše mělo poetický nádech, i běžné zamrzlé kaluže, kterým říkali ledová zrcadla. Mráz je někdy svoji tíhou rozlomil a proměnil v tisíce střepů.  Přesně tak  rozevlán si teď Dušan sám připadal, v citové pasti, kde vládne neviditelný protivník. 

 

Náhle ho spatřil. Šel ke svému autu. Dušan jej mlčky pozoroval a exploze myšlenek mu vířila hlavou. Musel to být on. Urostlá postava, černý plášť italské značky Marzotti, pronikavý pohled. Působil démonicky, jenže na stalkera moc nevypadal. Spíše jako businessman, co má milenek víc než dost, sebejistý bez propastně černých míst ve své duši.  Musel to být on! Byl přesně v ten čas, na tom místě, jak mu Magda sdělila podle těch smsek. Tak nějak si jej představoval, i z mnoha anonymních telefonátů bez odezvy, které jej vždy v pondělí, kdy se s Magdou nevídali, pronásledovaly.

 

Dušan prudce vyskočil z auta. Muž instinktivně odskočil zařval ,, Co děláš debile!“ ,,Jsem tady kvůli Magdě!“ vykřikl Dušan. ,,Znáš ji přece ne?“ pokračoval.  ,, Blbečku, neznám, přestaň se tady promenádovat ve své mikince s logem kudrnatého pejsánka a vypadni, Spěchám“. To bylo na Dušana příliš. Překvapila jej rychlá a zesměšňující protireakce a nakročená noha se mu úlekem skoro podlomila. Psů si vždy vážil, ve své polosamotě a komplikovaném vztahu mu byly oporou. Dokonce si dětinsky sepisoval seznam svých oblíbených ras a po každé výstavě jej aktualizoval.

 

Muž využil překvapení. Ušklíbl se ,, Tady máš Pojebe - jednu na cestu, ať jsi kdokoliv. Mě srát rozhodně nebudeš“ zařval a napřáhl pěst. Dušan se vzpamatoval. Úder propustil a kontra úderem  zasáhl jeho hrtan. Pootočil se v bocích a tlakem levé ruky na ledviny soupeře silně vychýlil z rovnováhy. Přehodil svoji pravou ruku přes jeho loket a dokončil naučený pohyb. Muž padal k zemi. Ozvala se dutá rána. To jeho hlava narazila na betonovou podlahu. Neuměl  dobře padat. Ztratil vědomí.

 

Dušan chvíli stál a díval se. Navzdory své citlivé povaze necítil hrůzu. ,,Konečně si připadám jako člověk.“ řekl si. Můj první boj, po letech cvičení. Genialita ruské školy, nebo pomoc od Boha? Nevěděl. Bylo to pro správnou věc. Ale co když ten člověk umřel? Napadlo jej. Ne, nebylo tomu tak, pulz na opáleném zápěstí, které obepínali luxusní zlaté hodinky, byl zřetelný. Konečně zauvažoval pragmaticky. Rozhlédl se kolem. Nikdo jej neviděl. Lidé jsou v kině, jen jejich auta tu zůstaly. Snad jsou prázdná, bez milenců. Usmál se. Také to tak párkrát zažil. Ty situace, kdy do tmy svítila jejich hladová nahá těla, která se ztrácela a znovu objevovala pod vzájemnými nárazy. I z vlasů spletli síť a pot ji spojil tak, že i tím nejmenším okem by žádná rybka nepronikla. Parkoviště multiplexu Futurum po skončení posledního filmu mívalo svoje kouzlo. Stejně tak jako dnes, i když s příchutí cti i mírné patologie.

 

 Jako hřích mu to nepřipadalo, vše bral ve jménu vášně a lásky. Ale jednou to Báťuškovi stejně řekne. Jenže ne tuto neděli. Tak dobře se ještě neznají. Opatrně se rozhlédl, nasedl do auta, zkontroloval pohyb ve zpětných zrcátcích. Nic. Odjel z parkoviště pryč. Triumfální vítězství však začal přebíjet stín pochyb. ,,Měl jsem to udělat? Chtěl jsem ji pomoci! Co když to nebyl on?  Ne, byl a navíc konflikt sám začal. Do mýho španělce na mikině se mi nikdo navážet nebude.“ To vše mu tikalo v hlavě a ruce na volantu se mu nervózně chvěly.

 

 Hned zítra půjde na policii, řekl si. O té rvačce na parkovišti jim nic neřekne. To je spíše klukovina nebo otázka osobní cti, to kriminálku nezajímá a ten stalker to řešit touto cestou nejspíš také nebude. Možná po něm půjde. Asi určitě, ale je to jedno. Má na něj, sílu svou i od Magdy. Útok odrazí. Když se milují, není co řešit. Spíše jim vychrlí, vše co v sobě dusí za ta léta. Nemusí mluvit o sobě, ale pomůže více Magdě. Ta už se všemocné moci stalkera tak bojí, že její strach hraničí z paranoidní poruchou. Vypoví svoji pravdu o anonymních telefonátech a jejich společný příběh. Vše, co o něm ví, z jejího vyprávění. Zatají jen, jak se s Magdou tajně oženil, v noci na hradě, kdy svědky jim byly půlnoční sovy a nebe plné hvězd. Tak si to přála. Milovala astrologii a to dobře korespondovalo s jeho zájmem o hlubinnou psychologii. Mohl ji mít vystudovanou. Stačilo málo, ale osud chtěl jinak. Trochu si jako terapeut však připadal, když Magdě pozorně naslouchal. Nejen z lásky ji chtěl pomoci. Považovala jej za rytíře. Ve svém bezdětném manželství, kdy si na svého agresivního manžela vlastně nezvykla a považovala jej za občasného spolubydlícího, nebyla vůbec šťastná.  

 

Výslech trval přes dvě hodiny. Zkušený kriminalista Pavlík nechápavě vrtěl hlavou. Zarazila jej však promyšlenost anonymních smsek. Dušan jich také pár dostal a to byl hmatatelný důkaz, který měl, když Magda nepochopitelně chtěla mlčet. Chtěli zničit jeho učitelskou kariéru na základě smýšleného vztahu se studentkou a jejího následného zneužívání. ,,Jsi  překážka, je třeba Tě odstranit, Hezky se cumláš s tou okatou pipinkou, oběs se hned, než Tě u vás na vesničce sežerou z nenávisti.“ Tak například zněla jedna z mnoha.  ,,Dobrá, oskenujeme si to a zahájíme vyšetřovaní“ řekl po chvíli Pavlík a přemýšlivě si mnul bradu. ,,Podívejte se pane Sršeň, ženský slepě zamilovaný dokážou ledacos.“ suše konstatoval. ,,Proč by po Vás například šel ten její stalker. Viděl jste jej někdy?“ zeptal se Pavlík trochu nervózně. ,,Ne, to ne, ani jejího manžela, ale něco v tom bude, pane vyšetřovateli“ řekl Dušan. ,,Hmm“ zabručel Pavlík. ,,Dáme Vám vědět. Potřebujeme pár týdnů na odposlechy a tak.“  

 

Dopis z police přišel asi za měsíc. Dušan se dostavil s nepopsatelnou dychtivostí, ale  přímo na kriminálce zkolaboval. Všechno to krásný, od ledových zrcadel, prvního polibku a nesčetné večery plné vášně, to vše mu náhle před očima ztemnělo a měl pocit, že z něj vylétávají roje smrtihlavů. Vyšetřování totiž neomylně prokázalo, že destruktivní smsky pochází od jeho zbožňované partnerky Magdy Veselé, dále existenci reálného stalkera nepodložilo. V první vteřině nabitého vědomí pochopil, proč s ním nikdy nezůstala až do rána.

 

,, Vidíte mohli jsme být kolegové, ale cesty lásky vedou na scestí“ usmál se prošedivělý policejní psycholog Klimeš a usrkl lahodné cappuccino v kavárně ,,Pod Věží“ ,,Spíše do pekla“ pomyslel si již mírně zklidnělý Dušan.  ,,Érot se mění v Thanatos, o tom uvažoval již Freud“ dodal a vzpomněl si na svá Psychoterapeutická studia. ,, Ano, to jistě ano, ale vy nejste milostný vrah, hlavu vzhůru Dušane“, povzbudivě pronesl Klimeš. ,, Chápete již pojem hraniční porucha osobnosti?“ Mlčel.

 

   ,,Ale v co se proměním Já?“ ptal se Dušan sám sebe a nepřítomně se díval na barevné kontejnery přes mírně špinavé sklo jinak velmi útulné kavárny.  Znovu si  vzpomněl  na tu noc na podlažním parkovišti. Alespoň už nevnímám půvab ledových zrcadel, pomyslel si a neurčitě se usmál směrem k rozkvetlým šeříkům.

 

(Tento příběh vychází z převážné části z autentického podkladu!)