Touha

Anotace: Znáte příběh o Čachtické paní? Nabízím trochu (dost) odlišný pohled na věc. Čtěte, hodnoťte, jak je ctěná libost.

Vstoupila do místnosti. Na první pohled elegantní a distingovaná dáma z vyšší společnosti. Zlaté vlasy protkané jehlicemi tvořily komplikovaný účes, se kterým se hejno kadeřnic lopotilo déle, než je zdrávo. Nezúčastněně je počala vytahovat. Jedna po druhé zvonily o ohlazené kamenné dlaždice, vyhřívané zespodu důmyslným systémem potrubí. Záplava kadeří se osvobodila z pevného sevření a orámovala hezkou tvář světlou aureolou.
Příjemně teplý vzduch jí pohladil sametovou pokožku. Ve vzduchu ucítila svou oblíbenou vůni. Rozepjala zip a přepychové šaty líně splynuly po dokonalých zádech. Usmála se, vlhké rty odhalily vyrovnanou řadu bílých zoubků. Olízla si je a slastně zavřela oči. Poslepu vykročila z hromádky látky, která jí nečinně spočívala u nohou. Usedla na charakteristicky studený okraj vany. Letmo se otřásla, avšak nechtěný pocit odešel tak náhle, jako se objevil. Ladným pohybem svlékla nejprve jednu a po chvíli i druhou punčochu. Úplně, jako by ji někdo pozoroval, jako kdyby hrála divadlo milenci. Ale místnost byla prázdná. Žádného muže ani ženu nepotřebovala. Rozhodně ne teď. Prsty smyslně přejela od kotníků až k zadečku a objala se pažemi. Nemusela spěchat. Nikdo se jí neodváží vyrušovat. Nemají na to dost odvahy… ani žaludek. Připadá jim zvrhlá. A jí je to úplně jedno. Další úsměv zvlnil mladistvě vyhlížející tvář. Tentokrát nepůsobil ani trochu teple. Spíše z něj mrazilo v zádech..
Konečně otevřela oči. V krbu umístěném naproti dveřím praskal oheň. Krom mihotavého svitu poskakujících plamenů osvětlovalo místnost i množství napůl vyhořelých svící. Jediné francouzské okno zakrýval ponurý háv závěsů, zhotovených z těžkého zeleného brokátu. Nábytek zde chyběl úplně. Volnému prostoru tak vévodila starobylá kovová vana. Její nohy zpodobovaly dračí tlapy. Z přední stěny vystupovala umně tepaná plazí hlava s vsazenými rubíny namísto očí. Z pootevřené tlamy vykukoval rozeklaný jazyk. Zadní část logicky zdobil ocas, posetý alejí trojúhelníkových trnů. Za tento unikát zaplatila celé jmění. Nikterak se tím netrápila. Peněz měla vždycky dost.
Vstala z okraje, na kterém doposud seděla. Rozkošnicky se protáhla. Při tom pohybu nádherně vynikla malá oblá ňadra. Jemně zčeřila nehybnou hladinu. Mokrý prst si strčila do pusy. Vychutnávala ostrou příchuť, dráždící její chuťové pohárky. Najednou už nechtěla na nic čekat. Úsporným pohybem svlékla krajkové kalhotky a bez špetky zájmu je zahodila kamsi za sebe.
První nožka překonala hranu drahocenné vany, druhá ji urychleně následovala. V dalším okamžiku se po krk ponořila do teplé, vazké tekutiny, která do své náruče vděčně přijala její tělo. Bezchybně kopírovala každičký záhyb. Nevynechala byť i jen jediné zákoutí.
Dlaněmi schovanými pod hladinou hladila ta místa, která jí přinášela vzrušení. Dech se krátil a zrychloval. Hlasitě vydechla. Nezadržovala steny, nechávala je volně rozvinout, stoupat ke stropu, kde odeznívaly v rozechvělé ozvěně. Cítila vlny vzrušení, které neodbytně útočily na její smysly.
Plně se poddala instinktům. Zhluboka se nadechla a zmizela pod sloupcem rudé tekutiny. Prst splašeně přebíhal po jejím nejcitlivějším místě. Sem a tam. Kroužil, tlačil, třel. Dráždil. Přesně, jak potřebovala. Vpustila krev do úst. Měděná příchuť ještě zvýšila potěšení. Naplnila i nosní dutinu, všechny otvory, stala se její nedílnou součástí. Plíce řvaly po vzduchu, ale ona je nekompromisně odmítla. Tohle chtěla ze všeho na světě nejvíc. Dýchání nyní může počkat. Intenzita pohybů stále rostla, až nakonec dostoupila vrcholu. Roztoužené tělo se svíjelo v neovladatelné orgiastické křeči. Vydechla i poslední zbytek vzduchu. Bože, pomyslela si. Bezmocně sebou zmítala na dně, plíce jí pálily a ona vychutnávala tu nejslastnější chvíli svého života. Efemérní pocit naplnění, uspokojení. Volná ruka pevně svírala okraj vany. Rty se vynořily nad karmínovým povrchem lázně. Zoufale lapala po dechu. S jistotou věděla, že jednou se už nevynoří, ale nemohla s tím bojovat. Ovládalo ji to. Nedovolovalo jí to myslet na nevinné oběti, které pravidelně připravuje o život, ani na svůj vlastní. Existovalo jen tady a teď, pak dlouhá pauza a další scéna plná rozkoše. Pořád dokola. Rozplakala se.