Křížová cesta

Stojím před obrazem, umístěném v malé vyzděné kapličce. Na obraze vydím muže v bílém rouchu, jehož výraz tváře je tak smutný, až mi srdce usedá lítostí. Na hlavě má nasazenou trnovou korunu a po tvářích mu stékají pramínky krve. Šokovaně se snažím pochopit, co ten výjev znamená. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že o kousek dál po cestě je další kaplička s obrazem. Cesta zatáčí směrem nahoru, tam zahlédnu další kapličku a v ní další obraz. Musím přijít na to,co to znamená.

Pohledem se opět vrátím k prvnímu obrazu. Všimnu si, že vojáci, kteří stojí vedle zrněného muže, k němu přinášejí dřevěný kříž. V duchu se ptám, co s tím křížem budou dělat? Přicházím k dalšímu obrazu a vidím, že zraněný muž nese kříž na rameni. Pod tíhou kříže téměř padá. Vojáci drží v rukou biče a šlehají muže po zádech. Pramínky krve už nemá jen v obličeji, ale i na zádech.

Jsem zděšená, chápu že ty obrazy znázorňují nějaký příběh, který ale neznám. Cítím, jak moc chci zjistit, kdo je ten muž na obraze a proč s ním tak krutě zacházejí. Pohledem přejdu na kraj obrazu, kde stojí dvě plačící ženy. Napadne mě, že je to určitě jeho matka a žena, nebo sestra. Utrpení zračící se v očích muže, je téměř hmatatelné. Chtěla bych mu pomoci, zakřičet na vojáky, aby toho nechali. Je to jen obraz, ale to co znázorňuje je opravdu velmi smutné. Přejdu k další kapličce a na třetím obraze muž spadl pod tíhou kříže na zem, ženy mu chtějí přijít na pomoc, ale vojáci jim v tom zabrání. Je vidět jak jsou suroví. Bičují muže ležícího na zemi. Taková zbabělost, pomyslím si. Já bych jim ukázala.

Zmocňuje se mě vztek, rychle přecházím k dalším a dalším obrazům. Doufám, že ho někdo zachrání, ale to se nestane. Na jednom obraze ho přibíjí na kříž. Cítím smutek a ptám se sama sebe, co to má znamenat? Nic nechápu, ale souvysí to určitě s kostelem, kolem kterého jsem prošla. Dojdu k poslednímu obrazu, kde ho ukládají, už mrtvého, do jeskyně. Slibuju si, že zjistím kdo je muž na obrazech.

Kolem mě prochází stará paní. Jde směrem ke kostelu. Hlavou mi bleskne myšlenka a už slušně pozdravím a zeptám s jí na obrazy. Podívá se na mě a zeptá se kolik je mi roků? Odpovím popravdě, že deset. Vy ve škole nemáte náboženství? Zeptá se mě. V duchu přemýšlím a pak jí řeknu, že ano, ale já tam nechodím. Stará paní mi začne vyprávět o muži jménem Ježíš, který se narodil aby spasil lidstvo. Občas položím nějakou otázku, ale ta moudrá žena je laskavá a trpělivě vysvětluje všechno, na co se zeptám. Jsem ohromená nespravedlností toho, co se Ježíšovi stalo. Nechápu jak může říkat, že zemřel za naše hříchy, když já o žádných nevím. Tedy určitě ne takových, kvůli kterým by musel takhe zemřít boží syn! Ona mi odpoví, že jednou to pochopím. Říká mi to se smutným úsměvem ve tváři. Jsem zmatená, ale poděkuju jí a rozloučím se.

Odcházím a v hlavě se mi honí myšlenky o Ježíšovi a jeho otci Bohu. Mluvila taky o Duchu svatém a tomu jsem už vůbec neporozuměla. Pro sebe si, ale říkám, že na to příjdu. Je to velká záhada k rozluštění. Uvědomuju si, že doma se o tom nikdy nemluví, ale nevím proč, když tady je o něm namalováno tolik obrazů. Budu se lidí vyptávat na Ježíše. Potřebuju zjistit, proč se o něm nemluví, když je tak slavný.Určitě na to přijdu, protože je to největší příběh, který jsem zatím slyšela.