Vítr ve vlasech

Vítr
Vítr ve vlasech to já mám rád.
A tak buď jej nechám plynout nebo mu přispěji.
Při šedesátých narozeninách jsem si uvědomil, jak čas letí.
A hodlal jsem se rok věnovat aktivnímu cestování.
Na kole jsem navštívil všechny možná i nemožná místa.
Musím taky zdolávat zdravotní handicap způsobený nehodou, nemocemi a pak i svoji nadváhou.
Hraje tu i značenou roli pohodlnost, lenost, pocity z osamění.
To vše se těžko překonává a zpočátku se vše zdálo Everestem.
Ale já se z chyb poučuji.
Snažím se je neopakovat a nebo alespoň minimalizovat.
Ne vše se daří.
Ale i nyní, kdy projíždíme Balkán sebou vezu školní sešit, do kterého si zapisuji co bych příště udělal jinak.
Je to soubor věci, opatření, příprav, studování.
Zájmy spolucestujících se obvykle neshodují.
I to se tedy musí umět řešit.
Značnou překážkou jsou i finance.
Každá sranda totiž něco stojí.
Proto doma nemám hotové podlahy, kuchyň, sprchu a dřevo na zimu.
Nemám na to čas, náladu ani finance.
Největší můj handicap je neznalost cizích jazyků.
Jak rád bych si totiž popovídal s cyklistama co leží vedle nás ve stanu a jedou mnoho měsíců tisíce kilometrů.
I oni měli velkou snahu o sdělení a já se cítil tak trapně a hloupě.
A tak jsem vzal mapu a oni mi ukázali kde všude už byly a kam hodlají dojet.
Cesta by byla náročná autem, lodí i letadlem.
V Albánii jsem potkal autobus lidí, kteří jedou okruh, kdy každý den spí na jiném místě.
Od takových se dá vyzvídat.
Zbavil jsem se ostychu.
Vím, že čas nezastavím.
Ale třeba ho alespoň využiju.
Jako jsem se kdysi naučil všechen svůj řemeslnických um z odborných knih.
Jako jsem se naučil poslouchat hudbu
Nebo jak číst mezi řádky
Rychle a věcně.
Psát
Tvořit
Cítím tu provázanost věcí, bez kterých to nejde.
Nemůžu být dobrý v ničem, protože toho dělám moc.
Ale život profesionála je pro mě příliš nudný a svazující.
Ano, jsem neobyčejně obyčejný člověk jako každý jiný.
Naštěstí v tom neštěstí nejsem sám.