Po cestě

Ve čtyřicet? Ale vodsaď nejede často tramvaj.
Já nevím, co je to tramvaj.
Maximálně pět minut. Jasně, nehaste benzínem ohniště.
Mluvte, někoho poslouchám. Nic nevím, nikdo tady nic neví.
Tak počkat, to je neskutečně blbý. Neboj se. Ticho prosím, obsazeno.
Přečteš to? Ještě možná takhle, ještě metrem, ale bez příběhu, ne?
Ach jo, s váma je teda prdel.
Klíč bude moje zmatená mysl. Ale to opisuješ ode mě.
Počkej chvíli, co tam můžu napsat?
A pak přišel ten revizor a bylo. Nikdy neházejte plechovku petroleje do ohně, to je blbost.
No jasně. Počkej, koukej! To je samozřejmý. A co prdel, to originál.
To je ale komerční reklama. Kolikrát? Osmnáckrát!
Budu tady sedět jako myška v koutě. A vtipy? Tak na to zapomeňte.