S versus S - kapitola 5.

Anotace: Co pořád psát? Prostě pátá kapitola... až to bude stát zato číst, upozorním =D

"Tak tohle mi ještě scházelo," lamentovala Lisa o pár chvil později, když za doprovodu Lily s funěním stoupala do nejvyšší věže. Na programu bylo jasnovidectví, tím pádem i kapku výstřední profesorka Elwenová. Lisa ji měla celkem ráda, ale zrovna dneska neměla ani v nejmenším náladu posedávat v zatuchlé učebně bez oken a zírat do křišťálové koule. Navíc o své budoucnosti radši nechtěla vědět nic, a tak se stalo, že se zašila až do poslední lavice. Lily ji trochu s remcáním (že neuslyší profesorčin výklad) následovala.

"Jde jen o doučování," snažila se blondýnku celkem rozumně uklidnit, ale prozatím se jí to moc nedařilo.
"Chtěla bych tě vidět, jak by ses tvářila, kdybys měla mít doučování s Potterem," ušklíbla se Lisa a s uspokojením, že vyhrála, se zhoupla na židli.

"Nazdárek," do učebny se jako velká voda vřítili Pobertové se Siriusem v čele.

Lisa se lekla a ani se nenadála, už se válela na podlaze. Jakoby to nebylo málo, zrovna v tuhle chvíli musela do třídy vplout Elwenová.

"Zlatíčko není vám nic?"

"Ne, to bude v pohodě," zrudla a snažila se posbírat ze země svoje bolavé končetiny.

"Stejně bych byla klidnější, kdybyste si skočila na ošetřovnu!"

"Ale já jsem vážně v pohodě," opáčila Lisa a šeptem dodala, "až na pořádně naraženej zadek a nespíš doživotní ostudu."

Zachmuřeně si sedla na to správné místo, tedy na židli, a zbytek hodiny přemýšlela o svém trapasu. Zvonek pro ni byl úlevou. Dneska se jí nic nedařilo, a to dokonce i v předmětech, kde jindy byla jedna z nejlepších. Z přeměňování schytala kouli a z obrany proti černé magii se jí dokonce podařilo vyfasovat velmi vítaný školní trest. Zamračeně rázovala po chodbách a ani nevnímala Lilyiny nářky na Pottera, který ji zesměšnil tak, že jí napatlal na židli pastou písmena, takže celý den chodila po škole s nápisem na zadku : "Miluju Jamese!"

"Posloucháš mě vůbec?," zbystřila Lily náhle a zamračeně pohlédla na svou mlčenlivou kamarádku.

"Ehm…promiň, nějak nemůžu z hlavy vyhnat to doučování!"

"Vykašli se na to! Stejně na tom nic nezměníš!"
"Ty taky nic nezměníš na tom, že je do tebe Potter blázen," neodpustila si rýpnutí Lisa a s povzdechem vyštěkla na Buclatou dámu "Dávivé dortíčky". Portrét se s brbláním otevřel a dívka bez ohlížení vydupala do své ložnice.

Unaveně se skácela na postel a zabořila hlavu do polštáře. Ani trochu se jí to nelíbilo. Dneska bude muset strávit skoro celé odpoledne se Severusem. Nejdřív se s ním má ve čtyři sejít u jezera (Že já blbá mu na to kývla!!!) a poté rovnou na doučování.

Promnula si zarudlé oči a vrhla vražedný pohled směrem k zrcadlu. Ani se nenamáhala dbát o svůj vzhled, ostatně na Severusovi jí nijak nezáleží, tak proč by se kvůli němu měla nějak módit, no ne? Sepnula si vlasy do culíku a s úzkostí zaostřila na hodinky. Zbývá jí pět minut, co bude dělat? Nemohla by se třeba hodit marod? Ale když už na to Severusovi kývla, bylo by ubožácké to nedodržet! S povzdechem pohladila Elen a nepříliš nadšeně se vrátila do společenky. Chtěla automaticky zamířit k Lily, když si šokovaně všimla, že její kamarádka je plně zaměstnaná hovorem s Jamesem. S úsměvem pohlédla na šťastného Dvanácteráka a s urychleným pozdravem "Ahoj Lily" prolítla kolem. Už už se chystala protáhnout se otvorem v portrétu ven, když jí někdo jemně chytl za ruku.

"Liso…počkej," zašeptal Sirius a vážně na ni pohlédl, "nechtěla by ses někde sejít?"

"Ani za nic," zasyčela, "já nejsem jedna z těch ubohých slepic, co ti okamžitě sednou na špek, a navíc," dodala s úšklebkem, "jestli dovolíš, právě mám rande se Severusem!"

"Cože?," zamžikal Sirius šokovaně, "s…se Srabusem?"

Lise se po tváři rozlil spokojený úsměv. Teď byla dokonce ráda, že na tu schůzku kývla.

S požitkem se na Tichošlápka zašklebila : "Měl by sis konečně uvědomit Blacku, že nejsi jediný kluk na škole! A ne každý je z tebe vedle!"

S důstojnou otočkou se obrátila a zmizela v portrétu. Ještě uslyšela, jak na ni volá "Tak si to užij, ty kozo!", ale bylo jí to jedno, s neobyčejně dobrou náladou se rozeběhla k jezeru.

*****

O pár minut později ji smích přešel. S vidinou rozpačitého zážitku se šourala podél jezera a aniž by si to chtěla přiznat, držela se co nejdále od místa srazu. Asi po deseti minutách se přinutila odhodlat a vzdušnou čarou se rozeběhla k místu setkání. Na okamžik ji zachvátila naděje, že Severusovi se na ni nechtělo čekat, a tak raději odešel zpět do tepla zmijozelské ložnice, ale sama tomu nevěřila.

Její očekávání se do puntíku splnilo, stál tam zachumlaný v ošoupané bundě, u nosu se mu srážela bílá mlha a vlasy se blyštěly pod nánosem jinovatky.

Se značným úsilím se jí podařilo vytvořit na tváři něco podobného úsměvu a s přehnaným veselím zahlaholila : "Ahoj Severusi" Zmrzlá tvář se mu rozzářila upřímným úsměvem.

"Liso, děkuju, že jsi přišla! Jak se vede?"

"Ani se neptej," zamračila se.

"Ty jsi vždy upřímná, viď?"

"Povětšinou," opravila ho s úsměvem, "tak co máš v plánu? Co takhle někam do tepla, mrznu."

"To je mi líto," zesmutněl a bylo vidět, že to myslí vážně. Bez rozmýšlení si začal rozepínat knoflíky svého kabátu.

"Neblbni," zděsila se dívka, "vždyť by z tebe byl za minutu rampouch!"

Zamračeně se zadívala na oblohu. "Říjen a už taková kosa," pronesla se srdceryvným povzdechem, "počasí se dočista zbláznilo."

Zamyšleně nakopla hroudu sněhu, až se po okolí rozprostřela bílá clona, a dala se do běhu.

"Že mě nechytíš!," zasmála se a upalovala po vyšlapané cestičce, kterou vybudoval nějaký chudák před ní. Ne, že by se toužila s někým honit, ale doufala, že si při tom alespoň minimálně prokrví svoje zledovatělé prsty.

"Počkej," zafuněl Severus a snažil se ji dostihnout, ale to mu Lisa nedovolila, ještě za běhu otočila hlavu a trošku lepší náladou na něj zaječela : "No tak, dělej, přece mě zvládneš doběhnout."

Vtom okamžiku jí podklouzla noha a tělo se zabrzdilo o neznámou překážku. Dívka se šokovaně obrátila nazpět, ale už nedokázala zaregistrovat, co způsobilo její držkopád. Okolí jí splynulo v jediný bílý flek a ona se natáhla na zem do ledového sněhu.

*****

Vločky se beze spěchu snášely na bezvládné tělo. Dívka ležela na desce z ledu, víčka zavřená. Hlavou jí vířily zmatené pocity, rozostřené barvy a útržky hovorů, které nedokázala zařadit. Lisa Scheckerová byla ve zvláštním stavu, nepodobnému čemukoliv, co kdy zažila. K uším jí doléhaly různorodé zvuky, ale nebyla s to pochopit, co představují. Už necítila chlad, v jejím nitru se rozkládal pocit otupělosti, alespoň do doby, co…

Ucítila něco horkého a jakoby jí to navrátilo pozbyté smysly, uvědomila si, že cizí rty se tisknou na ty její…

Vylítla do sedu, až se rozvířil sníh kolem.

"Blacku!," zaječela rozzuřeně, "co to sakra provádíš?"

Sirius si ublíženě třel čelo, do kterého ho při svém zázračném obživnutím praštila, a s brbláním se snažil zvednout ze země.

"Jau! To nemůžeš dávat pozor, Scheckerová!"

"Ptám se tě, co si myslíš, že děláš?!," z očí jí šlehaly blesky.

"Co by?," otázal se s úšklebkem.

"Ty…ty!"

"Dával jsem ti umělé dýchání, ale to by někdo s tvojí ubohou mozkovou kapacitou nemohl pochopit."

"Co si o sobě myslíš? Že…že jsi geniální, bez chybičky a naprosto neodolatelnej?!," Lisa už nebyla schopná popadnout dech.

Sirius se zamyšleně podrbal za uchem.

"No…když tak nad tím přemýšlím…tak vlastně jo," se samolibým úsměvem se zadíval do Lisiných modrých očí, ale ta se znechuceně odvrátila.

"Víš, co seš?," zaječela, "blbej, namyšlenej ignorant, co si myslí, že může mít, co se mu zachce! Já… nehodlám se s tebou už ani bavit!," vrávoravě vyskočila na nohy a s rozzuřeným dupáním se rozeběhla zpět do hradu.

Sirius za ní zaraženě hleděl a její slova se mu zabodla do duše. Oči mu povážlivě zvlhly. Díval se za dívkou, která ho nesnášela a…

Co je mi potom? Vždyť jí taky nemůžu ani cítit! řekl si a omámeně se zvedl na nohy.

"Jé, Srabusi…"

Dokonce zapomněl, že se tam Snape nachází, ostatně, jmenovaný téměř dokonale splýval s okolím. Nehýbal se a stál tam jako solný sloup.

"Co je, ty blbečku?," zasyčel Severus a pohrdavě se na něj zašklebil. Sirius nemohl věřit vlastním uším.

"Jak, že jsi mi to řekl?," zeptal se z větší míry překvapeně, než-li výhružně.

"Řekl jsem ti blbečku, ale to je ještě slabé slovo!"

Sirius začínal rudnout vzteky : "Nezahrávej si!"

"Lisu nikdy nedostaneš," zavrčel Severus a klidně se otočil, krůčkem za krůčkem se přibližujíc siluetě Bradvického hradu.

"Co je mi po Scheckerový, stejně je to jen ubohá kráva, kterých jsou tisíce," zaječel Sirius, ale druhý mladík se už neotočil.

"Sám víš, že to není pravda," zašeptal, takže Tichošlápek si později vůbec nebyl jistý, jestli to opravdu slyšel. Jak se tak díval za umolousanou postavičkou, pochopil, že má pravdu, Lisa byla jiná…

Nedbal na svůj kabát a zhroutil se do sněhu.