CJTL? Prolog

Anotace: Prolog

"Ahoj, jmenuji se Jasmine, Jasmine Malfoyová. Ano, nekulte oči. Jsem příbuzná Luciuse Malfoye.

Naštěstí jsme se doposud moc nevídali, protože jsem až do teď bydlela v Bulharsku, takže jsem studovala v Kruvalu. Jenže všechno se změnilo. Umřeli mi rodiče a já s mou o rok mladší sestrou bydlíme v Malfoy Manor.
Uááá! Už teď je mi špatně.

Jak už jsem říkala, jmenuji se Jasmine. Je mi čtrnáct let. Mám bílé vlasy a modré oči. Jsem metamorfomág a neregistrovaný zvěromág. Proměňuji se v bílou holubici.

Nejen tím se od Malfoyů liším. Liším se i povahou. Zatímco já jsem hodná, krotká a milosrdná, oni jsou krvelačné bestie a to je i moje sestra. No mám sestru Jessica Nicole Antonietu Lisabeth Malfoyovou. Je jí třináct a je to rozmazlenej harant, ale miláček všech. Nikdy bych nechtěla mít její jméno.

Já jsem jen rozmazlenej fracek, který stojí na straně dobra. No spíš půl na půl, ale to byste museli znát mojí babičku neboli stará bába a rašple nebo taky babizna.

Zapomněla jsem Vám ale říct, že mám věštecké schopnosti a cítím, že to pro mě bude mít v budoucnu neblahé následky."

"Jasmine otevři!"
"Od čeho máme skřítky?!"křiknu na tu starou rašpli.
"Co jsi to říkala?"
"Že máme, skřítky ty bábo, stará!"zařvu na ní a dám si ruce přes pusu.

"Jasmine Malfoyová okamžitě sem pojď!!!!!!!!"
Bude problém. Celým jménem mi říká, jen když mě čeká kletba Cruciatus.

"Už jdu!Uááá!!!"ozve se hlasité "PRÁSK" a předemnou se objeví můj "milovaný"bratránek s jeho "milovanou"snoubenkou Narcissou.

"Jasmine!" vykřikne Cissa a vrhne se mi okolo krku.
"Vypadá to, že máš nápadnici, sestřenko." ušklíbne se Lucius.
"Ty!" popožene se po něm Cissa.
"Jasmine Malfoyová jak dlouho ještě budu čekat?!" ozve se stará rašple.

"Co jsi udělala?" vyzvídá Lucius.
"No řekla jsem bábince té staré rašpli, že je bába stará. Přece jí nebudu dělat služku, když máme nejmíň deset skřítků a z toho je jeden můj."

"Tak to tě lituji. Jak bábí znám tak si vysloužíš obvzlášt silnou Cruciatus a pár ran ohnivým bičem."
"No tak já radši půjdu."
"A pár ran vařečkou za to, že ses zpozdila!" křičí za mnou Lucius.

V babiččině pokoji

"Tohle," další rána ohnivým bičem, "si ke mně,"ještě větší rána bičem, "nebudeš dovolovat!"poslední a nejpálivější rána bičem.

"Crucio!" zařve rašple a já se začnu na zemi svíjet v neskutečných bolestech.
Vytrysknou mi slzy.
"To tě naučí!" ušklíbne se.

Otevřou se dveře. Babička zvedne hlavu a začne mluvit:"Jen pojď dál Luciusku.Podívej se na svou sestřenku. Takhle skončí každý, kdo si ke mně něco dovolí!"poslední slova už křičí.

"To by stačilo babi. Podívej se na ní." Lucius jí vytrhne hůlku z ruky.

Podá mi lahvičku s lektvarem:"Vypij to. Snad se ti uleví. Tahle Cruciatus byla silnější, než jsem čekal."

Vezmu si od Luciuse lektvar a vypiju ho. Dál nic nevidím jen černočernou tmu.