Stáj Sluníčko - 1. část

Anotace: Lauru-sirotu z dětského domova-vždy lákal vysoký zelený kopec posetý pampeliškami, který byl vidět z okna haly. Co se stane, když opustí sirotčinec a vydá se tam?

Na jednom vysokém kopci-zeleném a posetém žlutými pampeliškami se tyčí velká stáj. Nevede tam žádný autobus,vlak,tramvaj či jiná cesta obyčejného člověka. Tu stáj co tam stojí může najít jen ten kdo má rád zvířata a přírodu. Tito lidé nejsou obyčejní.

Něco jí tam velice táhlo. Vždy se na něj musela koukat z okna. Laura musela utéct ze sirotčince a jít tam.

Když se konečně vyšplhala na vrchol kopce a chtěla si odpočinout, ucítila v sobě novou sílu. Octla se na pampeliškové louce. A přímo uprostřed se tyčila veliká budova ze dřeva, nad kterou zářilo obrovské slunce. Nad dveřmi byl do prkna vyřezán nápis: "STÁJ SLUNÍČKO". Laura přistoupila a zaklepala.

Za chvíli se dveře se skřípotem otevřely a na Lauru hleděla asi o rok starší hnědovlasá dívka s brýlemi. Dívka jí byla velice sympatická. Na tváři ji hrál úsměv a byla oblečena do pestrobarevných šatů.

"Ahoj! Vítej ve stáji Sluníčko! Mé jméno je Vika. Pojď za mnou..."

Laura se usmála a šla za Vikou do temné chodbičky. Za chvíli vstoupili za nějaké pískově zabarvené dveře. Laura poznala, že jsou v nějaké kanceláři. Za starším-a už trochu odřeným-stolem seděla asi čtyřicetiletá zrzka.

"Díky Viko. A ty,"

Otočila se na Lauru.

"Tady máš přihlášku. Mimochodem, říkej mi Sally. Vyplň prosím tě všechny údaje důkladně. Žádné souhlasy rodičů nepotřebuješ, neboj. A klidně tady můžeš zůstat. Vím o tobě dost věcí-nechceš se asi vrátit do dětského domova..."

Laura to odkývla, a začala vyplňovat přihlášku, kterou jí Sally podala. Poslední otázka byla zajímavá. Nakonec si všechny otázky a odpovědi ještě jednou přečetla...

Tímto se zavazuji, že budu dodržovat všechna pravidla stáje Sluníčko.

Jméno a příjmení: Laura Jasná

Datum narození: 12.6.1996

Místo narození: Neznámé

Zkušenosti s ježděním:

a)Rozsáhlé

b)Pokročilé-V dětském domově jsme měli kroužky-i ježdění.

c)Začátečník

Proč se chcete přihlásit do stáje Sluníčko, a jak jste se sem dostal(a)?

Něco mi našeptávalo, že sem musím vyšplhat a utéct ze sirotčince. Miluji koně a ostatní zvířata.

A co teď? Má přihlášku vážně odevzdat?

...

Laura podala Sally svou přihlášku.

"Jsi v dobrých rukou!" kývla na mě, a dala mi rukou gesto, ať již odejdu.

Vika zůstala se Sally v místnosti. Já jsem-nevědouc kam se teď mám podít-otevřela dveře a vyšla.

...

Jako na zavolanou na ni-nejspíše už čekala-nějaká brýlatá-spíš o rok mladší-dívka s plavými vlasy. Byla Vice dost podobná. Laura usoudila, že jsou nejspíše příbuzné.

"Čau! Já jsem Lila. Ty jsi asi Laura. Ty jo-jsi docela vysoká! A jaké máš krásné černé a dlouhé vlasy! Taky bych chtěla mít jinou barvu vlasů! Asi si říkáš, že jsem příbuzná Viky-jo, jsme sestřenice. Hele, nejdřív Ti budu muset ukázat pravidla stáje. Potom Ti teprve s Vikou ukážeme koně..."

Byla dost upovídaná, ale milá. Laura byla docela překvapena, že jí chválila vlasy. Také ji udivilo, že si vlasy nepřebarví, když chce jejich jinou barvu. Možná chce, aby jí ztmavly sami od sebe... A teď-jaká pravidla? Aha, už jí je Lila ukazuje...

Na starém a zažloutlém papíru stálo...

Řád stáje Sluníčko

1. Máš rád zvířata a přírodu? Jsi zde vítán!

2. Vyjadřuj se jen slušně, a měj úctu k sobě i k ostatním.

3. Nezradíš li nás, budeš odměněn.

4. Tato stáj je tady velmi dlouho, najít ji mohou jen duše, co milují krásu světa. Hlavně sirotci sem zavítali-nikdo jiný se o stáji nedozví.

5. Máme zde několik koní, a tři hlídací psi-buď jim vždy nejlepším přítelem.

6. Peníze zde nejsou, chovej se však šlechetně.

7. Pravidlo říká: Tvůj kůň je Ti již přidělen.

Sedm pravidel. Jaké krásné číslo! A tak kouzelná pravidla-tak krásně neobyčejná!
"Co má jen tato stáj za zvláštní kouzlo?" Pomyslela si Laura.

"Přečteno? Okay, dojdu pro Viku."

Lila se otočila, a zaťukala na dveře kanceláře. Za pár vteřinek tu již byla Vika.

"Takže jsi si už přečetla řád? Dobře, jdeme se poznat s tvým koněm."

Laura si uvědomila, co znamenalo poslední pravidlo. I kdyby se jí líbil ten nejkrásnější kůň na světě, nesmí k němu přilnout. Svého koně má už od narození. On ji pozná. První box je prázdný. Možná je s ním jeho přítel na vyjížďce... a v jednom z dalších boxů bude asi její přítel.

Když procházely, žádný kůň si jich nevšímal. Ale až v posledním boxu ho uviděla. Byl to nádherný hnědý kříženec. Měl krásnou stavbu těla. Ale co to?