Cesta života 2 - Škola

Anotace: :)

Sbírka: Cesta života

Žlutý autobus zastavil pár metrů před vchodem do školy a jakmile se otevřely dveře, začaly se z něj hrnout skupinky studentů ze zdejší střední školy.
Kerla vyšla jako poslední. Zvykla si, že si všichni od ní drží odstup. Baví se s ní, ale její společnost vysloveně nevyhledávají. Její divoký vzhled a povaha většinu totiž odradí. Ale jí to takhle vyhovovalo. Nikdo jí neotravoval, nikdo jí nerušil, nikdo jí nebrzdil.
„Héj, kočko, sekne ti to.“ Zařval Charlie.
„Dobře, existují výjimky.“ Zavrčela si pro sebe neslyšně a jen střelila pohledem po tom chlapci. Charlieho znala jen okrajově a nijak jí to prozatím nevadilo. Prostě puberťák, kterému bude osmnáct.
„Počkej na mě!“ Zavolal a už za ní utíkal po trávníku.
V duchu zuřila, ale navenek se snažila ovládat.
„Se mi o tobě zdálo.“
„Bomba, no.“ Odpověděla lhostejně.
„Fakt ti to tam seklo. Ses pak proměnila v černýho pantera, až jsem měl strach.“
„Abych se teď taky neproměnila.“ Zastavila se a zaprskala jako nějaká kočka.
Splnilo to účel – Charlie sebou trhl. Kerla se usmála.
„Héj, nebuď tak zlá a pojď se mnou odpoledne do cukrárny k Bobymu. Maj tam teď skvělou vanilkovou zmrzlinu a Frappé k tomu zdarma.“
Už už ho chtěla poslat někam, ale pak se usmála a kývla. „Jasně, končím ve tři.“
Tak tohle nečekal. Podle něj byl pravděpodobnější konec světa než to, že by Kerla s ním někam šla. „Počkám na tebe.“ Vyhrkl ze sebe, když se vzpamatoval, ale to už byla naše divoká kočka u vchodu do školy.
Jako první hodinu měla Kerla tělocvik, což uvítala s nadšením. Alespoň si mohla vybít trochu energie takhle při pondělku, po víkendové odpočinku.
Slečna Woodová měla pro její aktivitu pochopení a byla asi jediná učitelka, se kterou Kerla vycházela bez problému. Ostatní si mysleli, že je to nevychované dítě a těšili se, až odejde. Aby se i ona přiznala, také se těšila, až zmizí. Ani neměla v plánu jít někam dál studovat. Na co. Schizofrenici to nepotřebují, zasmála se v duchu.
A v duchu se vrátila k větě, kterou řekl Charlie: „A pak ses proměnila v černýho pantera.“ Věděl snad něco? Nebo to byla prostě jen náhoda?
„Náhoda,“ špitla si pro sebe zatímco se převlékala do sportovního. Byla tu jako první, protože si chtěla ještě před tím zaběhnout dvě tři kolečka navíc a sama, aby si vyčistila hlavu.
„Slečno Ador, tak už se přidejte k nám.“ Mávala na ni s úsměvem slečna Woodová. Kerla nějak ztratila pojem o čase, takže si ani neuvědomila, že oficielně začala hodina.
„Omlouvám se, slečno Woodová.“
Ozval se smích z řady ostatních dívek, ale jedním pohledem všechny dokázala bez problému zchladit. Zvláštní, v jaké situaci se nacházela. Budila respekt, ale přitom nikdy nikomu nezkřivila ani vlásek. Jen byla prostě trochu vznětlivá a budila respekt od přírody.
„Využijeme jarního počasí a začneme trénovat volejbal, abyste potom nedělali na plážích ostudu naší škole.“

Jakmile vyšla z dívčích šaten, zas u ní stál Charlie. „Nerozmyslela sis to?“
„Ne.“ Zvedla oči v sloup. „Já svoje slovo držím.“
Ostatní dívky, které už také vycházely, mohly puknout závistí. Charlie byl ten nejhezčí kluk na škole. Měl krásné vypracované tělo, jasně zelené oči a čokoládové na krátko ostříhané vlasy.
„Jojo, promiň.“ Usmál se a zas utíkal pryč.
Povzdychla si. Tohle vážně neměla zapotřebí. Teď jí všechny holky budou chtít vyškrábat oči. Přitom ona o něj zájem neměla, to jen on se choval jako pubertální výrostek.
„Kerlo?“ ozval se za ní dívčí hlas.
Sakra! „Ano?“ otočila se a nasadila neutrální výraz. Před ní stála jedná ze zástupkyň školních barbín – Denis.
„Měly bychom si promluvit o tvém chování.“ Pronesla se smrtelně vážným výrazem ve tváři.
„Cože?“ nevěřícně na ni vyvalila oči. „Vtipkuješ, ne.“
„Ne, já nikdy nevtipkuji.“
Kerla se zašklebila, ale raději to přešla bez komentáře. „Co jsem zas provedla, mami?“
„Jde o Charlieho.“
„Bože, já fakt o něj zájem nemám.“
„Ne, tak proč s ním jdeš dneska odpoledne ven?“
„Ježiši, vy jste vážně nány. Člověk nemůže jít ani ven s klukem. Ahoj, musím jít.“ Otočila se a rychlým krokem naštvaně odkráčela.
„Počkej! Ty nesmíš jít ven s Charliem, ten je můj!“ zařvala za ní Denis.
Kerla na ni ukázala výmluvné gesto a zaplula do učebny angličtiny.
Možná to byla právě tahle situace, který urychlila chod příběhu…