Zima... IX.

Anotace: Předzávěr naší hrdinné výpravy...

Kabina, 11:10, teplota 21 stupňů celsia, rychlost 75 km/h.
Seděl jsem společně s Dianou v kabině a Petr řídil. Adolf byl na granátometné věži a ostatní vzadu.
Na GPS-PDA jsme dostali z jednoho z mála stále fungujících počítačů spravujících administrativu Republiky popis republiky.

DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA REUNIA.
STÁTNÍ ZŘÍZENÍ: Demokratická parlamentní republika s prvky přímé demokracie.
HLAVNÍ MĚSTO: Reunia(95 000 obyvatel).
DRUHÉ SPRÁVNÍ CENTRUM: Sania(68 000 obyvatel).
PREZIDENT: FRANTIŠEK LANGER(Socialista).
PŘEDSEDA VLÁDY: SERGEJ KOSTUNICA(Socialista).
PARLAMENT: Poslanecká sněmovna a Vrchní kongres(V PS je 100 poslanců v VK 50 kongresmanů)
MOTTO: Sjednoceni smrtí a utrpením...
ROZLOHA: 72 100 km2.
POČASÍ: Nejnižší naměřená teplota-16 stupňů celsia, nejvyšší naměřená teplota-24 stupňů celsia.
POČET OBYVATEL: 260 000.
HUSTOTA ZALIDNĚNÍ: 3.6 lidí na km2
JAZYK: Angličtina, ruština, španělština, arabština...
NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ: 48% Evropané, 39% Arabové, 12% Asiaté a 1% Jihoameričané.
NÁBOŽENSTVÍ: Státem propagovaný atheismus.
VZNIK: 28.6.2010, shromážděním 50 000 uprchlíků a původních obyvatel.
MĚNA: Republikon(1 Republikon = 100 Rjadů)
HOSPODÁŘSTVÍ: 82% zemědělství a rybolov, 15% řemeslnictví a malovýroba, 2% stavební průmysl a 1% průmyslová výroba.
PLÁN DO BUDOUCNA: Znova-osídlení zbytku Jemenu a později zbytku arabského poloostrova.
POPIS: Demokratická republika Reunia(sjednocení), je prvním novým státním a stabilním útvarem s demokratickými pořádky, právy, soudnictvím a svobodou slova a vyjadřování, jež chce zajistit sociální spravedlnost pro všechny lidi. Prezidentem je zástupce socialistů, František Langer. Předsedou vlády a také zástupce socialistů je Sergej Kostunica. Parlament je tvořen dvěma volitelnými orgány Poslaneckou sněmovnou se 100 poslanci z nichž jsou všichni odvolatelní voliči a Vrchním kongresem s 50 kongresmany, dvě třetiny jsou zvoleny přímou volbou a jedna třetina dosazena vedením Socialistické, Liberálně-demokratické nebo Komunistické strany, popřípadě Anarchistické federace(která přistoupila na státní parlamentarismus). Středo-levý socialisté mají 26 poslanců, radikálně levicový komunisté 48, levicový anarchisté 20 a středo-pravý liberální-demokraté 6 poslanců, z kongresmanů je 29 liberálních-demokratů, 10 komunistů, 7 socialistů a 4 anarchisté.Motto republiky „Sjednoceni smrtí a utrpením...“ je jasným vyjádřením jak naše republika vznikla. Republika se rozkládá na území o velikosti 72 100km2, leč obydleno je jen 40 000km2. Počasí je stabilní a příznivé pro zemědělství i pro lidské přežití. Hustota zalidnění je různá, nejmenší 0.1 lidí na km2 se nachází v severovýchodních oblastech, nejvyšší ve správních střediscích(146.1 lidí na km2). Jazykové složení země je dáno obyvatelstvem. Nejméně zastoupené jazyky zde jsou polština(165 obyvatel), čeština(122 obyvatel), slovenština(95 obyvatel), rumunština(72 obyvatel), italština(44 obyvatel), francouzština(37 obyvatel), švédština(24 obyvatelé), mongolština(11 obyvatel) a japonština(6 obyvatel). Nejvíce je zde anglicky(36 000 obyvatel), rusky-bulharsky-bělorusky(29 000 obyvatel), španělsky(26 000 obyvatel) a arabsky(24 000 obyvatel) mluvících. Z národnostního hlediska je největší podíl(48%) lidí z Evropy, poté jsou Arabové, Asiaté a Jihoameričané. Dekretem z 7.7.2010 bylo po všelidovém referendu rozhodnuto, že náboženství bylo jedním z primárních důvodů globální jaderné apokalypsy a proto je náboženství a veškeré církve zakázáno veřejně praktikovat. Stát masivně podporuje ateistické myšlení. Republika vznikla 28.6.2010, 7 dní po jaderném holocaustu, když se spojené arabské armády včetně jemenských ozbrojených sil přesunuli na sever napadnout Izrael, kde se navzájem zničili. Ovšem již od 25.6.2010 se sem začali sjíždět mnozí uprchlíci, neboť se už tehdy proslýchalo o vhodných klimatických podmínkách zde. Měna Republikon je pojmenována podle zřízení, menší měna Rjad je podle jednoho arabského města. Hospodářství je z drtivé většiny zaměřené na zemědělství, abychom byli schopni přežít. Skvělé podmínky jsou i pro rybolov, neboť kupodivu ryby příliš jaderným holocaustem ovlivněny nebyli(při nejmenším ne zde a ani zamoření naši lékaři a vědci nedetekovali). Prozatím je ze zemědělství(a rybolovu) zásobeno jen 25% populace a zbytek žije ze zbývajících zásob, ale již během tří měsíců bude 55% populace zásobeno zemědělstvím(a především rybolovem). Nynější spotřeba potravin je 1 040 tun denně. Řemeslnictví a malé podniky převážně v oboru malého spotřebního průmyslu tvoří podstatně menší část hospodářství a zaměřují se jen na zásobení populace, mnoho malých podnikatelů se zabývá vysíláním malých i velkých oddílů na přesuny zásob potravin, technických materiálů a dalších věcí z okolních oblastí. Živíme se zbytky, pokud se to tak dá říct. 2% podnikatelů zajišťují stavebnictví. Snažíme se pro případ větrné smršti stavět co nejpevnější a nejstabilnější domy a domky s pomocí přeživších inženýrů. Zbylé 1% zajišťuje bohatě poptávku vlády po materiálech, která je nyní vzhledem k novosti naší republiky a zásobování zbytky z okolí velice nízká. Dne 1.7.2010 byl stanoven Plán tisíciletí. PT si dává za cíl během jednoho tisíce let obnovit lidskou civilizaci od Jemenu do území „Úrodného půlměsíce“-dříve Mezopotámie, dnes Irák, severní Saudská Arábie, Jordán a Sýrie, obnovit průmyslovou výrobu, zajistit plně obranu republiky(vytvořit pravidelné vojsko o síle 1 miliónu mužů společně s obnovením zbrojního průmyslu, taktéž na obranu republiky a svobody). Nyní je PT naplněn z 0.06%.
Podepsán: Ivan Nikolajevič Raskalov, pracovník Informačního výboru republiky(IVR).
Post Skriptum: Vítáme vás v Republice!

Akorát, když jsem to dočetl, tak jsme se dostali k předměstí města Sania. Celé město bylo obehnáno palisádami či různými provizorními barikádami. Město bylo severním správním střediskem a taky se zde nacházela hlavní průmyslová výroba a shromažďování materiálů. Také zde byla mimo hlavního město Reunia, jediná funkční větší nemocnice a několik klinik, jedna univerzita, dvě střední školy a pět základních škol.Na kopcích nedaleko města byli vidět solární panely... desítky funkčních solárních panelů, ostře střežených republikánskými vojáky.
Když jsme dojeli k městu zastavila nás hlídka vojáků.
„Do not move, who are you?“zeptal se důstojník, kdo jsme.
„We are refugees from Czech Republic. We helped your forces in battle against bandits and now, we have permission to be citizens of republic...“odpověděl jsem, že jsme uprchlíci z Česka, že jsme pomohli pohraničním vojskům a že máme povolení stát se občany republiky.
„You are Kafkovsky group?“zeptal se jestli jsme moje skupina.
„Yeah...“odpověděl jsem s úsměvem.
„Ok, if you are KG, president want to see you in Reunia, but first, he gave order to medical help to your comrade Andrea in Sania Central Hospital, and give you elite comfort rooms in 3-stars hotel for one day, in center of Sania...“odpověděl důstojník, že jestli jsme moje skupina, tak nás chce vidět president, ale nejdříve pro Andreu zařídil lékařskou pomoc v Sanijské ústřední nemocnici a pro nás zařídil komfortní residenci na jeden den...
Vjeli jsme konečně do města Sania. Bylo nádherné slunečné počasí, na ulici ruch, žádná auta mimo vládních a vojenských zde nejezdila, protože se palivo šetřilo vzhledem k nedostatku technického personálu a zničeným ropným vrtům. Lidé jezdili na kolech a některé věci tahali oslíci, jejichž chov se podařilo udržet.
Cítil jsem smutek kvůli zranění Andreji, ale i optimismus nad tím jak lidé vypadali šťastně.

Sanijská ústřední nemocnice, pokoj 325.
Stál jsem u pokoje 325, kde ležela Andrea. Petr a ostatní zařizovali nějaké úřední záležitosti s místní administrativou. Celá nemocnice byla ve zbědovalém stavu, ale nelze se divit... všude špína, rozpraskané zdi, různý dotěrný hmyz a spousta prachu... mnoho lidí, přeživších uprchlíků hlavně ze západní Evropy a Ruska tam umíralo na nemoc z ozáření. Američané se do DRR vůbec nedostali.
Pak přišel doktor, byl zřejmě arabského původu, ve špinavém plášti, s rukavicemi od krve a ustaraným výrazem.
„She will be fine, but her health never be again full. She will not any more use her right-arm, but hand is OK. We also must removed one kidney... but as I said, she will be fine...“informoval mě lékař, že Andrea bude v pořádku, ale už nikdy nebude úplně v pořádku a rameno bude mít navždy nehybné, stejně tak ji museli vyoperovat jednu ledvinu.
„Very thanks, can I see her?“zeptal jsem se jestli bych mohl Andreu vidět.
„Yes, I am going to my office to wrote some datafiles. If you need something go to me...“
Rozloučili jsme se a já vstoupil do pokoje 325.
Tam ležela Andrea, byla už při vědomí, ale zhluboka dýchala. Podívala se na mě s úsměvem.
„Ahoj...“řekla.
„Ahoj, ty moje zachránkyně...“řekl jsem na oplátku.
„Kde přesně to jsem? Tomu doktorovi jsem moc nerozuměla...“
„Jsi v Sanijské ústřední nemocnici. Jedné z dvou jediných fungujících nemocnic zde v Demokratické republice Reunii. Nemusíš se bát, všechno už bude jen v pořádku...“řekl jsem, přišel k její posteli a pohladil ji po tváři.
„Co s námi teď bude?“zeptala se.
„To je jen na nás. Chtěl bych jet na jih, úplně k moři a stát se rybářem...“
„Pojedu s tebou...“řekla a ještě více se usmívala.
„To jsem rád...“řekl jsem a hladil ji po ruce... a pak jsem ji políbil.

Prezidentské středisko, kancelář prezidenta Langer, město Reunia, 11.7.2010, 21 stupňů celsia.
Stáli jsme, já, Petr, David, Adolf a Diana v kanceláři prezidenta a čekali na něho. Prezident a předseda Komunistické dělnické strany se dostavili za malou chvíli. Prezident byl vysoký muž, s krátce střiženými hnědými vlasy, modrýma očima, na sobě měl jen džíny, tenisky a tílko. Komunistický předseda byl průměrně vysoký, měl do culíku svázané černé vlasy, zelené oči a přes rty jizvu, na sobě měl vojenské maskovací kalhoty, bagančata a modré tričko.
„Je mi velkým potěšením... posaďte se prosím...“řekl a všichni jsme se posadili. On na svoji židli, za rozvrzaným dřevěným stolkem a my na speciálně pro nás připravené židle.
„Chtěl bych se tedy nejprve představit, jsem prezident Demokratické republiky Reunia, František Langer, člen Socialistické strany Reunie, respektive celým názvem Socialistické lidové republikánské strany Reunie. Toto je Luděk Voráč, předseda Komunistické dělnické strany Reunie. Jsme velice rádi, že jste sem zavítali a s vámi i spousta nových Čechů... chceme se zeptat, jaká je situace v Česku? Respektive v tom místě co z toho zůstalo?!“zeptal se prezident nedočkavě.
„Tak my se asi taky představíme, já jsem Štěpán Kafkovský, toto je Petr Kotrba, Diana Nováková, Adolf Klementis a Luděk Sobota... no, něco jako Česko už de facto neexistuje. Chvíli tam vládla krvavá elitářská diktatura s názvem Centrální rada. Ovšem úspěšně jsme podlomili její pozici a diktatura Centrální rady byla nahrazena jakž-takž demokratickou vojenskou prozatímní vládou. Ta si stanovila za cíl evakuovat obyvatelstvo z Česka a popřípadě i Slovenska, sem do Demokratické republiky Reunie...“
„O kolik půjde lidí?“zeptal se prezident.
„Netušíme, ale ne více než 10 000...“odpověděl Petr.
„Kdy asi tak?“zeptal se dosud mlčící komunistický předák.
„Minimálně během týdne se sem dostane první várka, nejdéle poslední do roka...“odpověděl znova Petr.
„Máme prozatím volné byty a domky pro 16 000 lidí... zatím to bude stačit. Čím více lidí přijede tím větší bude šance na splnění Plánu Tisíciletí... to je taková tisíciletka... ale na druhou stranu budou i problémy s administrativou a zajištěním sociální situace a potravy...“řekl komunista.
„Budeme potřebovat další pracovníky do rybolovu a zemědělství...“řekl Langer.
„Vím, že tady není úřad práce, ale já bych rád pracoval v rybolovu...“řekl jsem.
„Máte to mít...“odpověděl Langer.
„Jaké hrozí nyní republice nebezpečí a v jakém je stavu republikánská armáda?“zeptal se Evžen.
„Máme přibližně 20 000 vojáků republikánské armády s tím, že chceme zvýšit počet během dvou měsíců na 45 000, jako pěchotní výzbroj máme 250 000 samopalů AK74 nebo AKMS, všechny ukořistěné od nepřátelských vojáků nebo přímo ze skladů jemenské armády, 1 000 protitankových odpalovačů RPG7 a několik tisíc nábojů do nich, asi půl miliónu granátů... dále 22 tanků T-72, asi 30 tanků T-55, kolem 50 BVPček a 20 BTR70... a nakonec 4 stíhačky Su30 a 10 bojových vrtulníků Mil24. Problém je, ale v palivu, toho máme sakra málo... při rozsáhlém nepřátelském útoku bychom byli schopni užívat naše obrněné a letecké síly maximálně 6 hodin...“odpověděl prezident.
„Napíšeme zprávu do Česka, ať se pokusí shromáždit nějaké zásoby paliva co najdou, ale asi toho nebude moc...“řekl jsem.
„Cokoliv se nám bude hodit...“řekl komunista Voráč a já přikývl.
„A jaké jsou asi stavy nepřátelských sil?“zeptala se Diana.
„Nepřátelé... to jsou především ozbrojení nomádi, těch je asi 1 000 a jsou vyzbrojení jen jakž takž... mimo to s námi mají dá se říct mírovou smlouvu. Pak jsou tu roztroušení bandité, ti mají asi 12 000 bojovníků, dobře vyzbrojených, ale špatně organizovaných a vycvičených. Navíc se mezi sebou často dost hádají a konkurují si. A nakonec je zde IOA. Islámská osvobozenecká armáda. Jde o bandu fanatických islamistů, je jich asi 4 000 a jsou bohužel dobře vyzbrojení, organizovaní i vycvičení... ti nám dělají největší starost. Prozatím se navzájem zabíjí s bandity... ale pokud by se spojili s bandity, mohl by to být náš konec. Nomádi by nám teoreticky přišli na pomoc, ale na to nemůžeme spoléhat...“
Promnul jsem si tvář a přemýšlel. Rozhodl jsem se vykašlat na rybářství a vstoupit do Republikánské armády.
„Nechcete se jít už ubytovat?“zeptal se Voráč.
„Asi jo. Kde vlastně bydlíme?“zeptal jsem se.
„Na jihu, u pobřeží, žije většina Čechů... tam nebo v Sanii...“odpověděl prezident.
„Radši u pobřeží...“řekl Petr a my ostatní jsme přikývli.