FMDE - kapitola 2

Anotace: Druhá část z mé staré, z větší části poztrácené série povídek inspirovaných světem DrD.

Sbírka: FMDE

Uprostřed velké vody trčel svět. Ne - neležel tam, skutečně "trčel". Takovouhle pěst na oko by si většina vesmírů nedala líbit, ale tomuhle to bylo nejspíš jedno. Muselo mu to být jedno jinak by nezbývalo než uznat že stvořitel byl při své práci totálně zhulenej a to se přece nedělá... Bráno z trochu bližšího pohledu to ale zas tak příšerné nebylo. Spousty lesů, vesniček, sem tam pole, ríčky klikatící se na své cestě z Dolních hor, valící se armáda zombíků, město, ... moment? Armáda zombíků?

Do uzoučkých uliček města Astaronu právě dopadly první paprsky raního slunce. Ve všech ostaních městech Tycoonského království by se lidé teprve začali hrabat ze svých postelí (popř. doupat - některá města jsou totiž jako města jen klasifikována) ale v největší obchodní křižovatce kraje si nikdo nemůže dovolit podobné zdržování. Většina místních považuje spánek jen za sice nevyhnutelnou, ale otravnou zbytečnost zaměřenou jen a pouze na snížení jejich výdělků. Jak to tak vypadá tak ale s vyjímkou těch tří individuí co se je v jednom z místních polorozpadlých domečků (když je spánek zbytečnost tak proč investovat do míst kde přespáváte, že ?) snaží právě jakýsi elf vzbudit. Marně. I když nevypadá jako žádný suchar tak ani jeho kopance nejsou sto pohnout chrápajícím barbarem. To možná taky proto, že pohnout s někým kdo šel spát v šupinkové zbroji, rozlámaných kouscích stolů a mečem v ruce je záležitost tak nějak, no jak to říct, chcete-li aby onen nešťastník taky ještě někdy mohl zplodit potomky tak kam jinam ho máte kopnout a neuseknout si nohu ? Vysoký blonďatý elf to po dalším krátkém přemýšlení vzdal, sedl si na okno a otevřel batoh dalšího ze spáčů. "Aspoň si dám něco na snídani. Tak copak tam máš dneska Marlosi..." mumlal si pro sebe. Dole pod oknem se davem tlačil jiný dav a sváděl tak jistou formu skryté městské bitvy o kousek místa k životu. Z uliček v chudších čtvrtích města patřila tato mezi ty nejfrekventovanější z čehož mimo jiné taky plynulo místní trapně malé nájemné. Na okamžik se zdálo že se tato miniaturní válka pozastavila když se kdesi z hůry ozvalo: "Jaúúú ! Zatraceně ! Proč zrovna malý krokodýl ? Proč ? MARLOSI JÁ TĚ ZABIJU !". U slov "já tě zabiju !" se daly davy opět spokojeně do pohybu. Jak někdo začal řvát že někoho zabije tak je vše v pořádku, i když slovo "krokodýl" vypadalo děsivě - komu by tohle jenom prodali...

Když barbar Korl zvedl své pivem a medovinou ztěžklé víčko první co uviděl by se dalo popsat jako "chlápek-co-pobíhá-po-vašem-pokoji-s-malým-krokodýlem-na-ruce" kdyby ovšem nevěděl že tady se krokodýlové nevyskytují takže není samozřejmě možné aby někoho kousl. Díky této své neochvějné logice se zvedl ze země celkem klidně a nedbajíce jeku Elvidiona s "ničím" na ruce se začal zbavovat následků včerejší hospodské rvačky. No teda spíš destrkuce hospody než rvačky, ale to je jedno. Stejně za to mohli ti druzí. On po nich jen hodil stůl. Takové přátelské plácnutí do zad. Že to byli místní známí rváči jim přece nikdo neřek. No, ale teď už si nic rozhodně nezačnou. Jednomu z nich přerazil ruce hned, druhému až potom co ho omlátil o zeď. Co se stalo s dalšíma si tak nějak nepamatuje včetně toho kdo zaplatil ten malý sud piva co do sebe včera obrátil. "No tak Elvi přestaň už konečně ječet ! Vždyť sakra nehoří !" štěkl po stále bojujícím Elvidionovi a šel strčit hlavu do sudu s ledovou vodou co si sem předevčírem v předtuše dnešního rána donesl. Partos, menší člověk co jediný z této společnosti vypadal momentálně v použitelném stavu, se zvedl na nohy a nyní se vší silou snažil rozevřít čelisti neexsistujícího krokodýlka. Ne že by věřil v existenci malých krokodýlků tady na severu, ale z toho řevu mu už praskala hlava a sud s vodou byl momentálně obsazen Korlim, což nikdy není jen na chvíli. Poslednímu ze čtyř, člověku středního vzrůstu v černých hadrech, kupodivu stále nezasažených vínem ani pivem ať už v původním či již přetráveném stavu, nic z toho vůbec nevadilo a dával to taky všem hlasitě najevo - chrápal. "Hele Partosi" nadhodil oddychující Elvidion již zbavený svého neexistujícího parazita "chápeš tohle ? Jak může furt spát ? A ještě k tomu tak tvrdě, jak kdyby se tu vůbec nic nedělo.Vždyť navíc skoro ani nic nepil !" Vedle něj se Parots snažil nacpat zmítající se "nic" zpátky do batohu. "Jo to nevím, ale jestli se vzbudí a zjistí že ses mu hrabal v batohu tak bude sakra naštvanej. Víš předpokládám co tím myslím, že ano ?" Elvidion si chvíli v hlavě dával dohromady slova "Marlos", "naštvanej" a "mé vyhlídky do budoucnosti". Pak doslova skočil k batohu a roztáhl ho jak jen to šlo. "Drž ho a já to na něj navleču. A dělej sakra ! Myslím že se probouzí..." přičemž poslední slova zněla velmi teskně...

Marlos se probral do krásného rána. Nebo spíš poledne. Protáhl se a vyklepal si z šatů odhadem půl kila prachu a drobků. Zvláštní je že se nikdy o svůj plášť nestaral jinak než pouhým otřepáváním a přesto byl furt jako nový. Před ním stáli v řadě Elvi, Partos a dokonce i Korl a nervózně se usmívali. To Marlosi skvělé ráno zase zkazilo. "No tak co jste provedli. Ať to vím dokud mám ještě trochu dobrou náladu." jak bylo vidět své druhy již velmi dobře znal. "My ? Nic přece ! Proč bysme měli podle tebe něco provádět. My tady, no, my ... čekáme ! Jo, čekáme až se probereš !" chopil se slova Korl. "Jo jasně ! My tu čekáme až se probereš abychom mohli vyrazit do města vydělat nějaký zlaťáky páč nám včera došly všechny finance. Jo to je přesně to." málem to úspěšně zakecal Elvidion, když v tom všem třem úsměv zase zvadl. "Hmm, tak počkejte chvíli. Jen si dám něco na snídani" a dral se ke svému batohu. "Aj ! Počkej chvilku Marlosi !" "Có ? Proč ? No snad vás jedno jabko nezabije !" už Marlos otevíral svůj cestovní vak. "Ale ne. Teď bude malér. A pak ho ještě nacpat zase zpátky !" pomyslel si Partos když se všichni tři najednou s bolestným výrazem otočili. "Fajn tak můžem." ozval se Marlos a s nechápavým výrazem který si schovával jen pro naprosté cvoky nebo městské strážné se zakousl do krásného velikého jablka. "Tak co tak čučíte ? Ste nikdy neviděli jabko nebo co ?"

Byla pravda že nám už došly všechny finance. Když každý večer rozmlátíte průměrně jednu hospodu tak se ani není čemu divit. A protože draci a podobné potvory se nenajdou na každým rohu čulo z toho že nejspíš budem muset začít pracovat chceme-li tu zůstat. A my jsme chtěli. Popravdě rečeno jsme museli, protože existuje v okolí jen málo měst ve kterých by nás neuvítal rozlícený dav našich "fanoušků" ozbrojený vidlemi a občas i něčím drsnějším. Teda až na Elviho, který si v klídku vystačil s kusem lesa a pár šípy, ale ten byl přehlasován zbytkem naší čtverky v poměru šest ku jedné. Hlasování samozřejmě proběhlo zcela demokraticky... "Tak Partosi. Jsme tady." ohlásil Marlos a otevřel dveře do jakéhosi pochybného obchodu. Pro mě jako pro knihovníka se tady práce samozřejmě nenašla a abych byl taky trochu užitečný ostatním rozhodl jsem se zkusit alchymii. Prý je to hlavně o starých knížkách a o zručnosti a já myslím že na tom nejsem v těchto oborech zase nejhůř. Marlos tu měl nějakého starého známého který mě měl zaměstnat u sebe v obchodě. Sice nemám ani páru co z knížek a obratnosti můžete vymyslet aby se to dobře prodávalo, ale neprotestoval jsem. Lepší něco než nic. "Ahoj Gufly !" "Nazdar Marlosi ! Nečekal jsem že tě ještě někdy uvidím ! A taky Elvidion ! No to je návštěva ! A ... a ... a sakra. TO je tu taky ? No tak Marlosi ! Tohle mi přece nemůžeš dělat ! Snad jsme se na něčem dohodli !" hned nás zdravil starý vousatý děda. Ten u koho se tak zasekl byl Korl. Patrně ho už znal. Proto si taky nejspíš nevšiml mě. "Neboj Gufly, jsme tu jen na skok. Chtěl bych ti tu nechat mladýho jako výpomoc. Zkus ho taky něco naučit, i když myslím že to nepůjde, ale pracovat umí a vyzná se v knížkách tak ho snad nějak využiješ." "Hmm..." Gufly si mě konečně všiml. Přišel ke mě a zkoumavě si mě prohlížel. Samozřejmě jsem se představil, ale nevypadalo to že by si toho všiml. Jen si mě dál prohlížel. Po chvíli kdy už mi to bylo fakt trapné se naštěstí otočil zpět na Marlose "Nemyslím že by měl talent, ale pomocník se mi tu hodí. Jak dlouho tu budete ?" "No to se ještě uvidí. Zkus mu dát nějaký rychlo-úvod do řemesla ať ví o co jde a hlavně ho nezapomeň poučit o pravidlech. Nerad bych ho sbíral po okolí." Začínala se mi v hlavě rodit myšlenka že to s tím alchymistou nebyl zas tak dobrý nápad, ale už bylo pozdě. Elvi, Marlos a Korl se vyplížili z domu a nechali mě tak osamotě s člověkem, kterého jsem si právě v duchu zaškatulkoval jako podivínského šílence.

"Myslíš že bylo dobré nechat ho s Guflym osamotě ? Je to přece jenom tak trochu šílenec..." strachoval se venku Elvidion. "Neboj. Jak přežije první den tak bude v pohodě..." zadíval se Marlos na cosi na druhém konci ulice. "Jo, JESTLI přežije..." "Hele Korli - jukni támhle !" nasměroval Marlos znuděného barbara na druhý konec ulice. Stála tam velká cedule: "ARÉNA - dnes v pět - souboje těch nejlepších ! - přijďte se podívat na Kruhové náměstí - krev poteče proudem ! - vítěz se utká s loňským šampionem a může vyhrát hlavní cenu - 200 zl. - zápis zdarma". Písmo bylo stylově rudé což navíc vzbuzovalo dojem že ta část kde teče krev proudem je míněna opravdu vážně. "Dvě stovky. No potěš ! To si dám líbit ! A ještě můžu nakopat místnímu šampionovi řiť ! He he !" "Hele Korli, nebuď si tak jistej. Ten šampion je prej fakt dobrej. Říká se že když ten zápas přežiješ tak už jen to je úspěch." snažil se mu Elvi zchladit hlavu a donutit ho tak k jisté mozkové aktivitě. Marně. "Takže Korli by práci měl. Teď už zbýváme jenom my dva. Předpokládám že ty zase pujdeš ven chytat králíky či tak něco, ne ?" "Jo. To je aspoň jistota. Možná tu zkusím někomu prodat taky pár bylinek. Ještě uvidím." "Fajn. A je to vyřešené." uzavřel to Marlos sebejistě. "Počkat počkat ! A co ty Marlosi ? Neslyšel jsem nic o tvojí práci !" "Já ? Já musím něco důležitého zařídit. Doprovodíš mě z města ?" "Jó ? Tak zařizovat, hmm ? To my známe ! Ulejvat se, že jo ? No. Do toho mi konečně nic není. Ale nepočítej že tě budu financovat na to rovnou zapomeň a taky zapomeň na ..." Elviho hlas se pomalu ztrácel jak s Marlosem po boku svižným krokem mizeli z města.

Ráno se rychle přehouplo v odpoledne a to, aniž by mu byl dán nějáký čas k projevu, bylo okamžitě přehlasováno večerem. Přesněji řečeno pátou hodinou a to už tady v těchto oblastech bývala poměrně tma. Gong na Kruhovém náměstí právě ohlásil začátek prvního kola tohoto krvavého večera. A dvě míle na východ se zastavila početná skupina zombií vedená podivným individuem, pravděpodobně humanoidem, ale to je vše co lze přes jeho temně rudý plášť odhadnout. Otočil se a zavelel: "Stát vy hovada ! Už jsme konečně tady tak se koukejte změnit. Dnes to musíme stihnout nebo vás vy lemry zítra všechny naházím do vroucích povidel !" Na dav za ním to nepochybně zabralo. Pravděpodobně znali důvod proč jich ještě před chvílí byla armáda a teď jen "početná skupina". Začali se choulit, křivit, lámat a neuvěřitelně nechutnými způsoby skládat svá těla do tvarů podobných motýlům. Značně odporným motýlům. "Ták je to správně vy zmetci. Jen se měňte. Dneska pomstím smrt svého bratra a vy budete nástrojem té pomsty ! He he he !" osoba v plášti byla sama se sebou pravděpodobně velmi spokojena, alespoň co se do zbarvení hlasu dalo říct. A na druhé straně kopce jen o malou chvilku později se zdánlivě bezdůvodně začaly pohybovat větvičky stromů kolem cesty. Pak se objevilo na rozbahnělé cestě několik stop. Vzduch se zavlnil a od nikud se tady se slovy "A kurň... Máme sakra průser !" objevil Marlos. Malý košíček s několika houbami co měl v ruce si schoval pod plášť, minutku si všechno znovu přehrával v hlavě a pak se vydal poklusem směrem k branám Astaronu.

V ringu se tou dobou nějaký docela vypracovaný člověk snažil zápasit s horou svalů, které se všeobecně říkalo Korl. Chvíli ho Korli pobaveně sledoval, ale když už se pomalu "obecenstvo" kolem ringu (a že se tu sešel pěkný dav) začínalo nudit zatvářil se vážně, rozeběhl se na nešťastníka a s mocným řevem (tohle na publikum vždycky zabere) ho pravým podběrákem odeslal na kraťoučkou cestu vzduchem. Nemířil však jako obvykle do břicha, ale trošku níž. Místní pravidlo o tom že nejsou žádné pravidla se mu prostě strašně zalíbilo... Chudáka protivníka museli z ringu stále se svíjejícího odvléct. Korli mezitím chodil okolo a žhavil publikum. Pro tohle v sobě objevil nečekaně dobrý talent. "Dámy a pánové ! Dámy a pánové ! Náš nový šampion, mocný a dosud neporažený Korl se nyní bude moct utkat s vítězem minulé arény o hlavní cenu dvěstě zlatých ! Ano, celých dvěstě zlatých ! Ovšem jestli se na to necítí může to teď vzdát a odejít s nezanedbatelnou cenou útěchy deset zlatých. Tak co nám na to poví ?!" Korli se postavil do frajerské pózy a pronesl jeden ze svých oblíbených bojových pokřiků. Část publika sice utekla, ale to vůbec nevadilo protože se sem hned nahrnuli jiní z vedlejší ulice. Zpráva o jeho stylu boje se rychle roznesla a teď to chtěl každý vidět. Obzvláště tomu pomohlo jak tomu předcházejícímu utrhl palec a možná že taky dost zabralo to jak tomu trpaslíkovi uhryzl spodní čelist. Každopádně publikum ho milovalo. "Tak to vypadá že chce vyzvat minulého vítěze. Vážení - zde je. Do ringu vstupuje dosud neporažený, říká se že nesmrtelný, s přízvisky Lamač vazů a Ukusovač hlav - Grytelhon !" při jeho slovech Korlimu zvadl úsměv na tváři. Do ringu vstoupilo něco. Něco velkého. Bylo to asi o polovinu větší než Korl a to on nebyl žádný prcek. Svaly se na něm jen leskly a jeden jeho prst byl tlustý jak Elviho zápěstí. Šel jen v bederní roušce a zvuk když si protáhl prsty na rukou připomínal kácení menší borovice. Publikum ztichlo. Ti co byli blízko ringu se strategicky posunuli alespoň o tři sáhy dál. Gong zazněl.

"Elvi proboha kde se flákáš ? Už tě hledám nejmíň půl hodiny. Musíme najít Partose a Korla a vypadnout odsud. Rychle !" vysypal to Marlos na zmateného Elvidiona a teď se snažil dodýchat co předtím nestihl. "A co a proč a jak ? Já tě nechápu vždyť jsme se přece rozhodli tu zůstat, ne ?" "Grrr... Musíš mít tolik otázek ? Dobře tak pamatuješ si na toho čaroděje s tou potvorou ?" "Jo myslíš toho co se nakonec oběsil ?" "Jo přesně toho. Patřil k Mágům z Lorienu a ti se mezi sebou považují za bratry." "No a co já s tím ?" "No oni jeho bratři si asi nevšimli že se zabil sám a že my za to vlastně vůbec nemůžem." "Aha. Nechceš tím doufám říct že..." "Jo přesně to chci." "Sakra ! Partos bude v obchodě nebo všude okolo. A dělej ! Na co ještě čekáš !" nechal zdrhající Elvi Marlose někde za sebou. "Dyť jo. Nejsi tu jediný komu jde po krku banda zombíků." dodal Marlos spíš už jen pro sebe a stále ještě dost zadýchaný se podíval na svůj náramek. "Snad si toho nevšimne..." zašeptal a zmizel.

"Jo myslím že jsem to už pochopil. Takže hlavní je - nešahat na nic na co mi neřeknete, obzvláště pak na tamtu truhličku. A za druhé - neotvírat NIKDY tamty dveře když jste zrovna uvnitř a je na nich ta cedule co říká ´Nikdy neotvírej´ je to tak ?" zarecitoval Partos a bylo vidět že už to říká nejspíš po sté. "Ano. Přesně tak. No myslím že už by to mohlo stačit. Takže pro dnešek si to jdi domů ještě párkrát zopakovat a zítra tě naučím pár postupů ať mi tu můžeš připravovat nějaké základy." "Uff. Dobře." "Jo a ještě něco - neznáš někoho kdo se vyzná v bylinkách ?" "Jo znám. Elvi je přes tohle docela dobrej." "Fajn. Tak se od něj začni užit k čemu je která dobrá a jak se upravujou. Nebudu mít čas naučit tě úplně všechno takže si budeš muset takhle pomoct." "Dobře. Tak zase zítra." a s velkou chutí opustil zapáchající alchymistovu laboratoř. "Fíí. A jsem z toho venku. Aspoň pro dnešek. Ten chlápek je vážně cvok. Proč jsem musel celý den opakovat ty dvě blbosti ?" "Protože bez toho bys nepřežil." ozvalo se za ním. Byl to Marlos. "Marlosi ? Kde se tu proboha bereš ?". Z poza rohu vyběhl lehce zadýchaný Elvidion. Na chvilku se pozastavil nad Marlosem, ale pak si asi vzpoměl na radu kterou mi kdysi dal a otočil se na mě "Partosi ! Rychle si běž sbalit věci - padáme odsud !" "Jo jo, vždyť už jdu..." tohle nebylo nic neobvyklého, akorát Elviho hlas byl tentokrát trochu vyděšenější "A Elvi" "No ?" "Budu potřebovat helfnout s bylinkama a taky ... " "Teď NE ! Teď na to OPRAVDU není ten správný čas !" Elviho hlas byl ještě vyděšenější. Tohle muselo být vážný. Na nic jsem se už neptal a vyběhl k naší "luxusní ubytovně".

"Tak to bychom měli. Teď už zbývá jenom Korli a toho myslím nebude zas takový problém najít..." řekl Elvidion když Partos odspěchal vedlejší uličkou a otočil se za zvukem povzbuzujícího davu. "Je tam snad celé město. To by mě zajímalo co tam Korli provádí tak zajímavého." dodal ještě vedle stojícímu Marlosovi. "No myslím že ať chceme nebo ne tak to velmi brzy zjistíme. Pojď." a oba se vydali do centra směrem ke Kruhovému náměstí. Jistou představu o tom co se tam asi děje jim dávaly už jen výrazy těch co je míjeli (a taky to že všichni utíkali Z Kruhového náměstí, zatímco oni šli KE Kruhovému náměstí). Mezitím co se prodírali davem Korli se snažil přežít v jednom ringu s pořádně rozpumpovaným krolem. Asi ho neměl kopat tam ... no tam kam kopl všechny ostatní. Narozdíl od svého protivníka byl Korli už docela dost pomlácený. No rozhodně když s váma hodí třísáhový krol o zem tak to vaší pleti moc neprospěje. Navíc se mu zdálo že se hýbe jako ve snu. Vždycky byl mrštný jako kočka ale co do ringu vstoupilo tohlencto plazil se jako dolnohorský slimák (a že tamnější slimáci jsou opravdu pomalí). Jak se z tohodle dostane... Právě se mu málem povedl šikovný manévr, který normálně používal zcela běžně - podběhnout velkému protivníkovi pod nohy a sejmout ho zezadu. To ovšem nejde u žádného dolnohorského slimáka a tak se Kroli teď pohodlně povaloval po zemi zasednut snad dvoumetrákovým krolem. Který ho navíc ještě bušil do zad. "No a sem v pr..." pomyslel si než ztratil vědomí.

Marlos a Elvidion už tou dobou stáli poblíž ringu a několik posledních akcí sledovali. "Sakra ! Nech ho ty potvoro ! Vždyť už je mimo ! Nech ho nebo tam vletím !" stráže měly co dělat aby udrželi Elvidiona. Nejradši by tam vletěl. Každopádně stráže mají taky své rozkazy a hraje se bez pravidel a až do konce. Korli s tím souhlasil. "No tak Marlosi udělej něco ! Vždyť ho ta obluda zabije !" obrátil se Elvidion zpátky na Marlose když viděl že přes stráže tak jako tak stejně neprorazí. Marlose ale už našel klečícího na zemi. "Marlosi ? Co je Marlosi ?! Marlosi !" zděsil se Elvidion. Tohle není žádná sranda. Marlosovi nikdy nic nebylo. Ještě nikdy ho neviděl před nečím či někým se zohnout natož pak takhle padnout na zem. "Marlosi co je ?!" dřepl si Elvidion a zatřepal s ním. "Ono... ho to nechá..." vypravil ze sebe Marlos "Cože ? Co ? Koho ? O čem to sakra mluvíš ? No tak Marlosi slyšíš mě ?" V ringu mezitím krol zvedl Korliho nad hlavu a hodil s ním o zem. Publikum šílelo. "Chce ... mu to ... naštval to ... " "Cože ? Co to meleš ? Co ?" "Nechá ho to zabít. Něco jako když plácneš děcku přes prsty za to že rozbilo hračku." vstal už Marlos zase na nohy. Elvidion mu pod kápi neviděl, ale vsadil by se že kdyby ano našel by tam slzy. "Ale to tomu děcku nesmíš zlomit vaz ! A o čem to vůbec pořád meleš ! Udělej něco a zachraň ho ! Jsi přece kouzelník ne ? Ne ?!" Elvi začínal pomalu ale jistě panikařit. "Nezlomíš mu vaz, ale můžeš mu zpřelámat ruce aby už nikdy nic neprovedlo." "Přestaň už kecat a udělej něco sakra !" panika se dostavovala rychleji a rychleji. K tomu navíc krol v ringu právě zlomil korlimu nohu a chystal se na druhou. "Ty se uklidni a jdi se postarat o ty zombíky. Zburcuj stráže a kněží. Budem je potřebovat." Marlos už zněl mnohem vyrovnaněji "A potom až bude po všem mi budeš muset pomoct ke Gulfymu. Jedině k němu, rozumíš ?! Jasné ?" "J... Jo. Ale udělej s tím krolem konečně něco !" "O to už se nestarej. Teď běž pro ty stráže. Rychle !" zakřičel na Elviho ještě Marlos než se otočil směrem k ringu. Rozrazil si v davu trochu prostoru a zařval do ringu něco řečí kterou ho Elvi ještě nikdy mluvit neslyšel. Po pravdě ani nevěděl že Marlos umí ještě nějakou další řeč. Znělo to asi jako "Harayo ! K-che tu name o tusaku ! Kere-me o tome kame c-sa torai ! Bareku ! Kchara bareku !". Když se krol uprostřed ringu zrovna chystal skočit korlimu na krk zableskla se před ním stěna fialového světla a o jeden překvapený výraz později se rozletěl na spoustu malinkých nechutných kousíčků. Cáry krvavého masa a tříšť z kostí přistávaly na zběsile utíkajícím publiku i okolních domech. "Sakra ! Tady se začínají dít moc divný věci. Tohle nemám za potřebí" pomyslel si Elvi a dal se do běhu. V hlavě se snažil si vybavit kde najde nejbližší strážnici a chrám. Hlavně že korli je v pořádku. Hlavně že je v pořádku...

"Tak vy ksichti. Vzhůru na město dokud nás nečekaj ! No tak jedu ! Vy odporní dolnohorští slimáci ! Jedu sakra !" řvala postava v temně rudém plášti na hejno orlů nad sebou. Hejno orlů temnějších než noční obloha po které tak neslyšně plachtili. Ještě před chvílí to byla početná skupinka zombií. "Tak hošánci. Teď mi draze zaplatíte za smrt mého bratra. Už to vidím jak vás budu rozřezávat na malinkaté kousíčky ! He he he !" Ať v tom plášti byl kdokoliv musel to být šílenec. A to nejen podle toho maniakálního smíchu. Hejno temných orlů bylo už tou dobou na cestě k hradbám Astaronu. Jejich pán vše sledoval z blízkého vršku a hned na první pohled bylo patrné jak se bavil. Temní orlové se dostali nad Astaronské hradby a začali klesat a pátrat pod sebou po své oběti. V tu chvíli se na ně ovšem namířilo několik tuctů luků. "Pal !" zavelel velitel stráží a pomyslel si "Proč já furt musím mít k sakru ty zatracené noční směny ?". Kněží z blízkého chrámu mezitím vybalovali své zásoby posvěcených šípů, které si schovávali pro extra-speciální příležitosti (a že pohled na hejno nemrtvých orlů přesvědčí každého že TOHLE je ta příležitost ). "Pal !" vyletěla druhá salva a vrátila se zpět na zem se slušným úlovkem jak jehelníček prošpikovaných orlů. "To ne ! To snad ne ! Co to děláte !" ječel vyjevený chlápek v rudém plášti na jednom z místních vršků. "Vždyť vy do toho nemáte vůbec co zasahovat ! Jedná se snad o vás ? Přestaňte přece !" Evidentně ho nikdo neslyšel. A ani nemohl - tedy ne často se vám stává že si všimnete někoho kdo stojí míli daleko v noci, v temně rudém plášti a snaží se křičet, přičemž výsledek připomíná spíše šepot. Z hejna orlů už zůstala jen malá hrstka a i ta brzy padne za oběť kvalitním posvěceným šípům. Postava na kopečku to už vzdala. Teď vypadala spíše zamyšleně. "Hmm... Takže už i celý Astaron. Celé město se chce protivit právu pomsty Mágů z Lorienu. Tohle bude chtít trochu preciznější péči. Pche !" Otočil se a kráčel pryč. Do mysli se mu dralo jediné slovo: Vzpoura.

Když Elvidion vyřídil ještě poslední maličkosti kolem útoku temných orlů (jako třeba dotazy typu "A jak vy vlastně víte že měli zaútočit, no ?") zamířil si to rovnou zpět na Kruhové náměstí. Dav se již dávno vytratil a to společně s větší částí posledního korliho soupeře. Jediný kdo ty zbyli byly dvě nehybná těla ležící kousek od sebe na zemi. Korl a Marlos. Z druhé strany na náměstí doběhl zadýchaný Partos. "No to je dost že jsem tě našel Elvi ! Hledám tě snad po celém městě ! Já už mám dávno sbaleno, ale vy furt nikde tak co vlastně bude ?" Partos se konečně rozhlédl kolem po značně zasviněném náměstí. "A sakra ! Ušlo mi něco ?"

Korl i Marlos naštěstí oba ještě dýchali. Partos je chtěl okamžitě odnést k lékaři, ale Elvidion mu urychleně vysvětlil co se tu stalo a co mu přikázal Marlos než se to tu všechno zbláznilo. A tak se každý s jedním na zádech vydali ke Guflyho obchodu. Ten je už čekal. Slyšel co se stalo a dokonce i tvrdil že ví o co jde. Hned si je oba vzal dovnitř, ale před Elvidionem a Partosem zabouchl dveře. Zevnitř se jen ozvalo "Promiňte pánové, ale já teď budu operovat a dělat jěště pár dalších dost nechutných věcí a úplně u všeho zase být nemusíte. Stavte se zítra !" "Arrr... Tahat se s ním až sem a teď ještě tohle ! Doufal jsem že nám dá aspoň něco na zub." "Ale no tak Partosi. Nemůžeš furt myslet na jídlo. Ale když už jsi u toho - dovol abych tě na něco pozval. Po tom všem si tom myslím zasloužíme oba." "No to je supr ! Tak jdem ! A kolik asi tak hodláš utratit - jen tak orientačně, samozřejmě ?" "Nó... víš... já jaksi jsem švorc no a tak jsem myslel že bysme zašli domů a ty že bys něco vytáhl Marlosovi z batohu no a ..." Jejich hlasy se ztrácely jak odcházeli ztemnělou uličkou pryč k jejich ubytovně. Jedíne co se pak ještě ozvalo bylo krátké, ale zcela nepřeslechnutelné "JÁ TĚ ZABIJU !!!" A všichni víme co znamená když někdo v Astaronu tohle zakřičí...